Stačí dodržet jednu zásadu a manželství vydrží desítky let. Potvrzuje to 10 let výzkumu na 20 000 párech

Položili jste si někdy otázku, kde je to tajemství dlouhodobých vztahů, které s láskou a úctou fungují po celý život? Psychologové se už roky snaží přijít na to, proč někdo věnuje své nejlepší roky hledání vhodného partnera, zatímco jiné páry společně vydrží od střední školy až do důchodu.

Některé výzkumy naznačují, že klíč ke šťastnému partnerství nespočívá v dokonalé shodě, společných zájmech a romantických gestech, ale v jedné jediné zásadě: dopřát si ve vztahu vzájemnou volnost. Na první pohled to může znít jako paradox. Mnoho z nás totiž žije v přesvědčení, že manželství znamená primárně sdílení, ať jde o majetek, zážitky nebo právě čas.

Zůstat sám sebou je pro vztah nezbytné

Volnost má přitom pro každého z nás jiný význam. Někdo v ní vidí možnost samostatně se rozhodovat v otázce pracovních nabídek nebo financí, pro jiného to znamená prostor pro vlastní autenticitu beze strachu z odmítnutí, jiný v tom vidí právo nebýt neustále k dispozici. Ať už je způsob, jakým si ve vztahu dáváte volnost, jakýkoli, neobejde se volnost jako taková bez důvěry. Ta je podle odborníků spolu s volností, tedy možností svobodně se rozhodnout beze strachu z reakce partnera, základním pilířem spokojeného vztahu.

Partner má právo na vlastní autonomii

Pod pojmem volnost se ale kromě důvěry skrývají i další vlastnosti, které jsou hnojivem vztahu. Tím, že si partner může vybrat, jak stráví sobotní odpoledne nebo jakou pracovní nabídku přijme, dáváte najevo respekt k jeho osobnosti a individualitě. Pro vaši polovičku to znamená, že může být sám sebou, mít své přátele, věnovat se svým zájmům nebo své rodině o samotě, aniž by to ohrozilo váš vztah.

Odborníci se shodují, že pokud se jeden z partnerů začne cítit druhým omezován, přirozeně ztrácí radost a energii vztah rozvíjet. A naopak, když ví, že má prostor pro svůj vlastní život (a to včetně možnosti vztah v případě nespokojenosti ukončit), domů se vrací s daleko větší chutí, empatií i nadhledem. Společné chvíle, které jsou tímto vzácnější, pak mají daleko větší hloubku.

Nezadržujte dech, jinak vám dojde

Představte si funkční vztah jako dýchání. Nádech, výdech. Nádechem je blízkost, sdílené chvilky, doteky i společné zážitky. Výdechem pak chvíle, kdy jsme sami (sebou). Zajdeme si do posilovny, celý den si čteme nebo vyrazíme s kamarádkou na víkend bez rodin. Stejně jako ve fyziologickém dýchání musíme za každým nádechem vydechnout, měli bychom to udělat i ve vztahu. Pokud se budete snažit jenom nadechovat, dříve či později vztah udusíme.

Neuduste sebe ani vztah

Stejně tak není možné jenom vydechovat. Pokud si budeme prosazovat příliš mnoho prostoru sami pro sebe, může se stát, že se od partnera začneme vzdalovat a místo pocitu svobody se do vztahu vplíží odstup, chlad a ticho. Ztrátou vzájemné blízkosti začnou postupně vznikat dva paralelní životy a vztah, o který jsme na počátku tolik bojovali, se rozpadne.

Věnujte sobě stejně energie jako věnujete partnerovi

Fungující vztah proto potřebuje obojí, nádech i výdech, blízkost i prostor. Společné chvíle, které nám dělají radost a připomínají, jak důležití jeden pro druhého jsme, i chvíle, kdy jsme každý sám a na toho druhého se těšíme. Když zvládneme udržet tyto dva rytmy v rovnováze, stejně jako rytmicky dýcháme, může náš vztah fungovat dlouhodobě a naplno.

Manželství nebo partnerství, které vydrží desítky let, tedy není nutně to, kde se partneři na všem shodnou a nikdy se nehádají. Je to to, kdy si oba mohou dovolit být sami sebou se svými potřebami, sny i životy, a přesto stále volí jeden druhého. Lásku si nemůžete vynutit ani ji nezískáte omezováním. Pokud je ve vašem vztahu přítomna důvěra a respekt, bude v něm přítomna i láska.

Zdroje: iDnes.cz, hedepy.cz, researchgate.net, verywellmind.com, psychologytoday.com