SMZ S3A neboli Invalidka: Nejlegračnější autíčko socialismu. Za kusy ve skvělém stavu dnes sběratelé nabízí až 500 000 Kč

V období socialismu se po silnicích proháněla různá bizarní auta. Příkladem dnes už jen těžko pochopitelných strojů, které však byly běžnou součástí silničního provozu, jsou například český Velorex nebo sovětský terénní „žabák“ LuAZ. Mezi nejlegračnější auta této doby patří také kompaktní vozítka určená pro řidiče se zdravotním postižením, kterým byla distribuována dle potřeby zdarma.

Auta socialistické výroby se nezřídka vyznačovala podivnou konstrukcí, rozměry a tvarem, takže v očích dnešních řidičů mohou působit až neuvěřitelně. Jejich podivný vzhled ale měl často svůj praktický účel. To je i případ velmi specifického miniaturního auta SMZ S3A, které spadá do kategorie aut určených k vlastní dopravě osob se zdravotním postižením. Z toho důvodu se pro něj uchytil lidový název „invalidka“.

Auto místo invalidního vozíku

Vozidlo SMZ S3A je skutečně velmi specifickým strojem. Vyrábělo se v rámci Serpuchovského motocyklového závodu. Už to, že se auto vyrábělo v rámci továrny na motocykly, napovídá mnohé o jeho jízdních vlastnostech. SMZ S3A se totiž skládalo z komponentů určených pro motocykly Iž 49. Jeho výroba probíhala na základě zadání vlády SSSR v rámci systému sociálního zabezpečení Sovětského svazu. Tato malá vozítka byla totiž primárně určena pro osoby se zdravotním postižením, kterým byla dokonce v rámci programu podpory distribuována zdarma. V oficiálním prodeji je vůbec nebylo možné sehnat.

Nájemce měl navíc vůz ve vlastnictví pouze pět let, nesměl ho prodat a následně ho musel vrátit příslušné sociální organizaci. Poté měl však nárok na zisk nového auta. Jen ve výjimečných případech se jejich vlastníkům podařilo auto získat do svého soukromého majetku. I z toho důvodu se dnes jedná o velice vzácný a sběratelsky ceněný vůz.

Modelu S3A předcházela tříkolová verze S1L, nástupcem se pak stal model S3D, který už disponoval pevnou střechou a novým vzhledem s hranatou karoserií.

Miniaturní rozměry měly své opodstatnění

Jakožto vůz speciálně vytvořený pro osoby se zdravotním postižením, mělo SMZ S3A svá specifika. AutF vyráběné v letech 1958 až 1970 mělo vlastně fungovat jako svého druhu motorový invalidní vozík. Tím lze odůvodnit jeho téměř miniaturní rozměry, na délku mělo pouhých 2,6 metru, na šířku 1,3 metru a stejně tak i na výšku. V autě se mohly usadit maximálně dvě osoby. Jezdit se v něm dalo buď jako v kabrioletu, nebo mohl řidič při nepřízni počasí vytáhnout plátěnou stahovací střechu.

Vzhledem k tomu, že základ SMZ S3A tvoří motocyklové jádro, odpovídá tomu také výkon „invalidky“. Pod kapotou vozítka byl ukrytý malý motor z motocyklu s výkonem 10 koní, maximální rychlost, které auto dosahovalo, byla 60 kilometrů v hodině. Z hlediska výkonu tedy SMZ S3A nemohla za žádných okolností konkurovat běžným vozům, což ostatně ani nebylo jejím úkolem. Důležitá v jejím případě byla zejména funkčnost a užitečnost pro řidiče se zdravotním postižením, kterému měla usnadnit běžný život a umožnit mu samostatné cestování.

Podobný typ vozu nebyl ovšem zvláštností pouze Sovětského svazu. Automobily speciálně určené pro osoby se zdravotním postižením vznikaly například i ve Velké Británii. Vozy Invacar měly podobně bizarní tvar jako SMZ S3A. Jednalo se o tříkolové vozítko s posuvnými dveřmi, které mělo vozíčkářům umožnit co nejpohodlnější nastupování a jízdu.

Dnes se jedná o hodnotný sběratelský kus

Přestože může „invalidka“ na současné řidiče působit jako něco legračního a nepochopitelného, jedná se o velmi cenné auto. Díky specifickému způsobu výroby a distribuce SMZ S3A v Sovětském svazu se jich totiž na trhu udrželo jen malé množství. SMZ S3A tak najdete spíš v některém z technických muzeí než na silnici.

Jen výjimečně se objevuje „invalidka“ v některém z bazarů nabízejících vzácné veterány. A když už se zde objeví, jsou za ni sběratelé ochotni zaplatit částky ve statisících korun.

Zdroje: Autasocialismu.cz; Retro-auto.cz; Lanemotormuseum.org