Rozhodnutí o novém věku odchodu do důchodu bylo přijato. Budeme pracovat méně let?

Češi mají nový důchodový plán. Stát mluví o férovém systému, veřejnost o šoku a frustraci. Posunul se nejen věk pro odchod do důchodu, ale i potřebná minimální doba pojištění.

Od začátku tohoto roku platí v Česku nový důchodový rámec, který zcela mění pravidla hry pro miliony lidí. Věk odchodu do důchodu se nově bude řídit délkou dožití a vyšplhal až na 67 let. Podle vlády je cílem zabránit zhroucení důchodového systému, pracující veřejnost je ale v rozpacích.

Co přesně se mění?

Aktuální věková hranice pro odchod do důchodu je 64 let u mužů a postupně se navyšující u žen. Tahle dosavadní hranice už ale po novu nebude fixní a bude se upravovat podle očekávané délky života. Vláda zároveň stanovila horní hranici pro odchod do důchodu, a to 67 let věku. Dnešní třicátníci tak budou pracovat výrazně déle než jejich rodiče.

Nejde ale jenom o věk, mění se také požadavky na minimální dobu pojištění, tedy na minimální počet odpracovaných let pro nárok na plný důchod. Ten má vzrůst ze současných 35 let na 40 let. A to může být pro některé pracovníky, zejména pro ty s přerušovanou kariérou, problém.

Bude důchod nižší, než čekáme?

Stárnoucí populace a nižší porodnost vyloženě volá po změnách v důchodovém systému. Mluví se o potřebě jeho stabilizace a zachování pro další generace budoucích důchodců. Ti, kdo již do starobního důchodu vstoupili, si stěžují na stále se zvyšující náklady na život. Těm ale výše starobních důchodů vůbec neodpovídá. Reálná hodnota důchodů klesá kvůli inflaci, nižšímu růstu mezd, ale i změnám v jejich výpočtu.

Odborníci varují, že generace dnešních třicátníků už na důchody vyplácené státem spoléhat nemůže. Jestliže nechtějí zažít stáří plné nejistoty, budou muset na důchod spořit vlastními silami.

„Budeme makat do smrti?“ ptají se lidé

Rozruch kolem důchodové reformy panuje i na internetu. Lidé mezi sebou sdílejí obavy, že stáří pro ně bude znamenat jen další roky v práci namísto zaslouženého odpočinku. A to často na úkor zdraví. „Po čtyřiceti letech práce si už zasloužím důstojný důchod, ne život na hranici chudoby. Můj táta šel do důchodu v šedesáti, já o sedm let později. A co moje děti?“ zní jeden z komentářů.

Co bude dál?

Důchodová reforma je teprve na začátku. Netýká se sice těch, kteří jdou do důchodu v nejbližších letech, ale ovlivní celou mladší generaci včetně dnešních třicátníků, současných studentů či mladých rodičů.

Reforma počítá hlavně s individuální odpovědností každého občana. Jinými slovy, nabádá ke spoření na důchod namísto spoléhání se na to, že to někdo vyřeší za ně. Programů důchodového spoření existuje na trhu hned několik, všechny fungují na podobném principu: Spořte klidně minimum, hlavně začněte co nejdřív. Ideálně ještě na škole. Jenže co když na to lidé zkrátka nemají prostředky?

Stát mění pravidla hry uprostřed zápasu

Ať už tomu budou zákonodárci říkat modernizace, reforma nebo záchrana systému, z pohledu běžných lidí to působí spíš jako posun cílové čáry v momentě, kdy běží maraton. Pracovat déle, dostávat méně? Zní to jako životní plán, který si nikdo neobjednal.