Řidič MHD prozradil svůj plat pod slibem anonymity. Tolik beru po 30 letech praxe

Práce řidiče MHD není jen o tom, že držíte volant a projíždíte městem od konečné ke konečné. Je to práce, která vyžaduje pevné nervy, schopnost zvládnout stresové situace, a hlavně ochotu nechat se občas vytočit křičícími dětmi, opozdilci, co dobíhají na poslední chvíli, nebo neustále zvonícím telefonem v přeplněném autobusu. Ale kolik si za tuhle každodenní dávku adrenalinu řidič po třech dekádách za volantem opravdu odnese domů? To nám prozradil jeden z nich, samozřejmě pod slibem anonymity.

Řídit autobus nebo tramvaj se na první pohled může zdát jako celkem klidná práce. Sedíte si ve své kabince, lidé nastupují a vystupují, a vaším úkolem je prostě jezdit podle jízdního řádu. Jenže skutečnost je trochu jiná. “To není práce pro každého,” začal svou zpověď zkušený řidič, který nás požádal, abychom nezveřejňovali jeho jméno. „Musíte být pořád ve střehu. Dopravní situace, spolucestující, technický stav vozidla… všechno hraje roli. Stačí chvilka nepozornosti a může z toho být malér.“

Z jeho hlasu bylo cítit, že si za ta léta prošel ledasčím. Od agresivních cestujících přes zablokované ulice až po technické poruchy, které ho zastihly přímo během jízdy. “Jednou mi uprostřed dne vypadl celý palubní systém. Musel jsem zastavit, uklidnit cestující a čekat na technika. To je hodina zpoždění, nervózní pasažéři a k tomu se hned vyrojí stížnosti. A přitom vy za to nemůžete.”

Řídit MHD tedy není jen fyzicky, ale i psychicky náročné povolání. Práce se navíc odehrává ve směnném režimu, což znamená brzké vstávání, pozdní návraty a někdy i víkendové šichty. “Ráno vstáváte ve čtyři, večer se vracíte třeba v devět. A za ty roky se naučíte, že si musíte zvyknout. Jinak byste tady nevydrželi,” dodává náš řidič.

A teď k tomu, co všechny zajímá nejvíc: kolik si za takovou práci člověk odnese domů po třiceti letech praxe? „Nebudu lhát, není to žádný zázrak,“ říká náš anonymní zdroj. „Ale na druhou stranu, když se podíváte na jiné profese, tak na tom nejsme zase tak špatně.“

Podle něj se základní plat pohybuje kolem 38 tisíc korun hrubého. K tomu ale připočítejte různé příplatky – za noční směny, víkendy nebo svátky. “Když vezmete všechny ty příplatky, může se člověk dostat na částku mezi 40 až 45 tisíci hrubého měsíčně. Ale je to hodně individuální. Záleží na městě, dopravním podniku a samozřejmě na tom, kolik hodin měsíčně odjezdíte,” vysvětluje. Není to tedy plat, který by lámal rekordy, ale na české poměry nejde o zanedbatelnou částku. Řidiči si navíc cení různých benefitů, které dopravní podniky nabízejí – od příspěvků na penzijní připojištění až po příspěvky na stravování.

„Samozřejmě, každý má jiné priority,“ říká řidič. „Někdo tu práci dělá kvůli stabilitě, někdo kvůli jistotě, že si vždycky vydělá. Ale co si budeme povídat, za těch třicet let mi to dalo víc než jen peníze. Naučilo mě to trpělivosti, respektu a taky zvládat lidi – a to se vám hodí všude.“

Pokud by Vás zajímalo, jak se platy v jednotlivých městech liší, je třeba dodat, že větší města, jako je Praha nebo Brno, nabízejí mírně vyšší mzdy než menší dopravní podniky. Rozdíl ale není nijak dramatický, což může být jedním z důvodů, proč řidiči v Česku často zvažují práci v zahraničí a nebo u soukromých dopravců, kde jsou platy o něco vyšší.

Na závěr nám náš anonymní řidič prozradil, co ho za volantem drží i po tolika letech: „Když si zvyknete na ten chaos a každodenní stres, zjistíte, že vás ta práce vlastně baví. Je to něco jako adrenalinový sport – pořád nevíte, co vás čeká, ale právě to je na tom krásné. A když máte štěstí, najdete si kolegy, se kterými se můžete zasmát i v těch nejtěžších chvílích.“

Takže příště, až nasednete do autobusu nebo tramvaje, nezapomeňte ocenit člověka, který vás veze. Ať už svým klidným úsměvem, nebo aspoň poděkováním při vystupování. Protože za tím volantem sedí někdo, kdo na sobě maká, i když to často není úplně vidět.