Poznáte fešáka na fotce z 50. let? Dnes je z něj slavný český herec. Strašně se pobavíte

Byl znám jako jeden z největších bavičů své doby, jeho humor bavil generace a jeho hlas se nesmazatelně zapsal do paměti diváků. Ačkoli pocházel z chudých poměrů, už od mládí se ukazovala jeho schopnost přitahovat pozornost svým vystupováním. Svou kariéru začal na scéně kabaretů, kde získal zkušenosti, díky nimž později okouzlil širokou veřejnost. Nešlo však jen o vtipkování – jeho přirozenost a improvizační schopnosti byly klíčem k úspěchu. Své publikum si podmanil a stal se ikonou, kterou mnozí obdivovali i napodobovali.

Jeho hlas rezonoval nejen z jevišť, ale i z televizních obrazovek. Humor mu byl vlastní a stal se jeho životním posláním. A přestože jeho cesta na výsluní nebyla jednoduchá, dokázal si díky své houževnatosti a talentu vydobýt své místo mezi hvězdami tehdejšího československého kulturního života.

Narodil se v nelehkých poměrech, kde smysl pro humor často sloužil jako prostředek k překonání každodenních problémů. Už od mládí ukazoval, že má dar bavit druhé. Jeho prvními posluchači byla rodina a blízcí, kteří si brzy uvědomili, že jeho schopnost vyvolat úsměv je výjimečná.

Byl mistrem humorné improvizace

Na začátku kariéry to však nebylo jen o humoru. Své první kroky směřoval na divadelní prkna, kde si osvojil základní techniky práce s publikem. Na počátku 20. století znamenala divadelní scéna nejen formu uměleckého vyjádření, ale také jednu z mála cest, jak se přiblížit širší veřejnosti. Zhostil se této příležitosti s vervou a jeho talent brzy začal přitahovat pozornost.

Pravý průlom přišel v době, kdy se kabaretní scéna těšila obrovské popularitě. Herec vybavený nejen smyslem pro humor, ale také neuvěřitelnou schopností improvizace, si rychle získal srdce diváků. Jeho vystoupení byla plná originálních vtipů, přirozené lehkosti a vřelého kontaktu s publikem. Tento osobitý styl z něj udělal jednu z nejvýraznějších osobností kabaretů své doby.

Postupem času se však jeho pole působnosti rozšířilo. S nástupem rozhlasu a později televize měl možnost oslovit ještě širší publikum. Ať už šlo o živé vysílání nebo předtočené pořady, jeho přirozený projev a humor si našly cestu k divákům napříč republikou. Lidé ho milovali pro jeho lidskost a schopnost bavit, aniž by se uchyloval k vulgárnosti nebo křečovité snaze být za každou cenu vtipný.

Do svého humoru politiku nepletl

Jeho humor měl však často hlubší roviny. Dokázal si s lehkostí dělat legraci z běžných situací, ale také jemně upozorňovat na společenské jevy či lidské slabosti. Nebyl to humor útočný, naopak – byl to smích, který spojoval a vyvolával v lidech pocit, že jsou součástí něčeho většího.

Popularita tohoto baviče byla obrovská, ale jeho cesta nebyla vždy posetá růžemi. V době politických změn musel čelit i tlaku ze strany režimu, který si jeho popularitu dobře uvědomoval. Přestože mu nebylo vždy umožněno říkat vše, co by chtěl, našel si způsoby, jak publikum pobavit a zároveň přimět k zamyšlení.

Jeho vliv na československou kulturu je nepopiratelný. Inspiroval celou generaci bavičů a jeho odkaz žije dodnes. Přestože byl vždy skromný a nepřikládal své popularitě velkou váhu, jeho práce ovlivnila mnoho lidí. Ať už šlo o divadelní hry, kabaretní vystoupení nebo televizní pořady, jeho charisma a talent z něj udělaly nezapomenutelnou postavu.

Je zajímavé, jak i po desetiletích jeho humor stále oslovuje nové generace. Jeho vystoupení jsou připomínána jako příklady mistrovské práce s publikem a jeho jméno zůstává symbolem skutečného talentu a lásky k umění.

Kdo byl tímto charismatickým mužem, jehož jméno rezonuje mezi těmi, kdo ho zažili? Jeho jméno stále zůstává synonymem radosti, smíchu a důvtipu, kterým dokázal zlepšit den tisícům lidí. Vzpomínáte si?

Antonín Jedlička (* 18. února 1923, Březové Hory – † 28. srpna 1993, Houštka), vystupující také pod uměleckým pseudonymem „Strýček Jedlička“, byl český herec, bavič, recesista, komik a humorista, imitátor a zvláštní dětský herecký idol.

Uměl dokonale napodobit hlasy, včetně zvířecích, a zvuky (šrotovačka, bumerang, eskalátor… cokoli). Tuto svoji schopnost hojně zužitkoval v televizi i rozhlase, občas i ve filmu. Také Brdečkova masožravá rostlinka Adéla, co dosud nevečeřela, mlaská jeho hlasem, a v dabingu vedl skupinu zvukového komparzu. Nahrál gramodesky včetně singlu Zelená Karkulka, a slyšet ho můžeme dokonce i v klasickém filmu Jak krtek ke kalhotkám přišel (1957).

V roce 1984 byl jmenován zasloužilým umělcem, byl nositelem Řádu dětského úsměvu a laureátem Haškovy Lipnice.

Jedličkovi se stal osudným jeho největší koníček – tenis. Zemřel přímo na kurtu během utkání se zpěvákem Karlem Štědrým. „Strýček přišel ten den celý rozveselený, pořád na mě štěkal a frkal, měl skvělou náladu. Ve druhé hře najednou zakokrhal a padl na zem. Moje žena Eva ještě řekla, že už to fakt přehání. Když jsem ale šel k němu blíž, viděl jsem, jak mu po spánku teče pramínek krve,“ vzpomínal v deníku Aha! na nejhorší moment svého života Štědrý. Okamžitě přivolali lékařskou pomoc, ale na záchranu života už bylo pozdě. Antonín Jedlička zemřel ve věku 70 let.