Nejošklivější české slovo má 10 písmen a jedinou slabiku. Správně ho vysloví jen 2 % Čechů
Čeština je velmi náročným jazykem, naučit se ji alespoň na základní komunikační úrovni trvá alespoň 1100 hodin. Mnohá pravidla pravopisu dávají přitom zabrat i rodilým mluvčím, například psaní čárek před písmenkem „a,“ přímé řeči nebo třeba velkých písmen.
Mnohdy nám dělá problém i výslovnost, jen si zkuste říci nahlas nejdelší slovo, jež je složeno z celých 38 písmen – „nejzdevětadevadesáteronásobitelnějšího.“ A takových perliček obsahuje naše mateřština celou řadu! Nemusí se přitom jednat jenom o jazykolamy jako Strč prst skrz krk, Nenaolejuje-li ji Julie, naolejuju ji já nebo Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třiařicet stříbrných střech.
Nejhůře vyslovitelná slova
Slovo, které vysloví napoprvé správně opravdu jen minimum Čechů, je „čtvrtsmršť,“ které má dohromady celkem deset písmen. Ta ale s přehledem zamotají jazyk i zkušeným moderátorům či řečníkům. Jedná se (pravděpodobně) o nejdelší slovo bez jediné samohlásky a většina z nás se s ním za celý život nikdy nesetkala. Prakticky se totiž nepoužívá a nejasný je i jeho význam. Dalším v pořadí je slůvko „čtvrthrsť,“ jazýček však pořádně zamotá též známější „scvrnkls.“ Ta se používají jen sporadicky, nebo vůbec. Čech totiž přirozeně ve větě použije spíše slovní spojení „čtvrt hrstky“ než „čtvrthrst.“
„Nelze s naprostou jistotou tvrdit, že jsou nejdelší. Nemůžeme totiž vyloučit, že někdo vymyslí ještě delší slova,“ píše se přitom na webu Akademie věd České republiky. To je tedy něco! Za nejdelší větu složenou z pouhých souhlásek se tak momentálně považuje: „Blb vlk pln žbrnd zdrhl hrd z mlh Brd skrz vrch Smrk v čtvrť srn Krč.“ Mimochodem, věděli jste, že nejdelším českým příjmením je jméno Červenokostelecký?
Čeština protkaná anglickými výrazy
Čeština je ale v mnohém světová, třeba spisovatel Karel Čapek vymyslel slůvko, které se stalo naprosto univerzálním a používá se po celém světě – robot. Naše mateřštinu přitom v současné době plní mnoho anglicismů, jež si oblíbila zvláště mladá generace. Některé anglické výrazy totiž nemají český ekvivalent. A mladí jsou opravdu kreativní, například tak chillují, flexí nebo swajpují a používají při tom takzvané emojis.
Pojďme si tyto výrazy vysvětlit, chill je vlastně synonymem pro odpočinek, ale také pro zklidnění někoho, kdo je výrazně rozrušený. Flexit bychom mohli vyložit jako vytahovat se, swajpování zase znamená posouvání prstem po obrazovce chytrého telefonu. Emojis jsou pak smajlíky, které ale zahrnují všechny obrázky, nejen ty, které mají podobu usměvavého obličeje, ale třeba i takové, jež zobrazují želvu, polévku nebo třeba palmu na pláži.
Náš jazyk je plný germanismů
Toto ohýbání a zjednodušování češtiny ovšem k jazyku patří, ani v Británii se dnes nemluví shakespearovskou angličtinou. Jen v Londýně existuje nekonečně různých slangů! Stačí se ostatně podívat do minulosti, třeba do období národního obrození, kdy se na našem území používala ve velkém zase němčina.
Obrozenci se snažili češtinu zachránit, psali tak slovníky a už tehdy přicházeli s opravdu divokými pojmenováními nejrůznějších předmětů nebo činností. Namísto kapesníku se tak používala čistonosoplena (přestože když někteří tvrdí, že byla používána právě kvůli tomu, aby upozornila na úsměvnou snahu puristů přijít za každou cenu s originálním výrazem), klavíru se zase říkalo klapkobřinkostroj.
Germanismy jsou v našem jazyce opravdu časté, aniž by si to mnozí bojovníci proti anglickým výrazům uvědomovali. Zmínit můžeme výraz ajfr, který vyjadřuje, že má někdo elán. Dále acht, což je světská klatba, tedy potrestání. Základem slůvka bichle je potom rakouská zdrobnělina německého Buch, Büchlein.
