Nad Českem se stahují mračna. V pasti se ocitnou především uvědomělí lidé do 35 let

Mají vzdělání, pracují, spoří, ale vlastní bydlení pro ně zůstává nedostižné. Mladí Češi do 35 let čelí zásadní životní překážce, nedostupnému bydlení. Zatímco generace jejich rodičů zvládla pořídit si byt nebo dům často již ve dvaceti, dnes i třicátníci zůstávají u pronájmů. A největší past číhá na ty, kteří se snaží být zodpovědní.

Ještě v roce 2010 stál průměrný byt v Praze necelé 3 miliony korun. Dnes se stejný byt pohybuje běžně kolem 7 až 9 milionů. Růst mezd však s tímto tempem zdaleka nedrží krok. Podle dat Českého statistického úřadu je průměrná hrubá mzda v Česku kolem 45 000 korun měsíčně, což zdaleka nestačí na to, aby si běžný třicátník bez výrazné pomoci rodiny mohl dovolit hypotéku na vlastní nemovitost.

Hypotéky jsou dnes pro mladé méně dostupné než kdy dřív. Česká národní banka totiž v uplynulých letech zpřísnila pravidla pro jejich poskytování, požaduje vysoké úspory, nízký poměr splátek k příjmu a navíc museli žadatelé čelit i rekordním úrokovým sazbám. Přestože sazby začínají mírně klesat, základní překážka zůstává: bez pomoci rodičů je pro většinu mladých vlastní bydlení v nedohlednu.

Zodpovědní v pasti

Mladí lidé, kteří chtějí nejprve dostudovat, získat stabilní práci a teprve poté si založit rodinu, se paradoxně dostávají do nevýhodné situace. Tito uvědomělí jedinci narážejí na realitu, která jejich snahu zpochybňuje, bydlení je totiž dražší než kdykoli předtím.

Jak upozorňuje sociolog Daniel Prokop, rostoucí ceny nemovitostí ovlivňují demografické chování mladých, mnozí odkládají zakládání rodiny a rodičovství až do vyššího věku. „Lidé si dnes uvědomují, že bez jistého zázemí je velmi riskantní mít dítě. Dlouhé roky se snaží našetřit, ale nakonec zjišťují, že trh se jim vzdaluje rychleji, než jsou schopni reagovat,“ vysvětluje Prokop.

Mnozí tak zůstávají v nájmu, kde měsíčně platí často i 20 000 Kč, což by byla běžná splátka hypotéky, ovšem bez perspektivy, že jednou bude nemovitost jejich. Vysoké nájmy navíc snižují možnost spořit.

Pomoc od rodičů jako klíčový faktor

Podle průzkumu společnosti PAQ Research si vlastní bydlení bez pomoci rodičů dnes může dovolit jen zhruba každý desátý mladý Čech. Ostatní buď čerpají dědictví, nebo jsou závislí na přímé finanční pomoci rodiny. Tento trend zvyšuje nerovnost, děti z lépe situovaných rodin získávají náskok, zatímco ostatní se musí smířit s dlouhodobým nájmem.

Podívejme se na příklad třicetiletého učitele z Brna, který i při dvou zaměstnáních a pravidelném spoření nedosáhl na hypotéku bez spoludlužníka. „Když jsem bance doložil vše, co chtěli, stejně mi řekli, že je můj příjem nízký a že potřebuji ručitele nebo partnera s vyšším platem,“ popisuje.

Rodiny v ohrožení

Nedostupné bydlení se tak stává faktorem, který ovlivňuje nejen osobní komfort, ale i demografický vývoj země. Mladí, kteří si nemohou dovolit vlastní domov, méně často plánují děti. Podle údajů Českého statistického úřadu se věk prvorodiček posouvá stále výše, aktuálně je průměr kolem 30 let. Tento trend je jedním z důvodů, proč Česko patří mezi státy s klesající porodností.

Zároveň platí, že bez dlouhodobého řešení problému s bydlením bude tlak na sociální systém sílit. Starší generace stihla získat majetek v období, kdy to bylo reálné. Mladá generace dnes platí vysoké nájmy, nemá úspory a vyhlídky na důstojné stáří se jim vzdalují.

Mračna nad Českem tedy nejsou meteorologická, ale ekonomická. A v pasti se skutečně ocitají ti, kteří by jinak měli být vzorem zodpovědnosti, mladí lidé do 35 let, kteří chtějí nejprve budovat kariéru, spořit, a až pak založit rodinu. Systém je však paradoxně trestá. Nedostupnost bydlení jim hází klacky pod nohy a brzdí jejich plány. Tato kombinace z nich činí tzv. „ztracenou generaci“, jak ji označují někteří ekonomové.

Je to tichý problém, který ovlivňuje miliony, ale slyšet o něm není tolik, jak by odpovídalo jeho závažnosti. Zásadní systémová změna je v nedohlednu, a tak nezbývá než doufat, že politici budou brzy nuceni zareagovat.