Konec v Lidlu, Penny i Tescu. Vláda zatrhla prodej této oblíbené potraviny. Z důvodu si poklepete na čelo

Vládní nařízení většinou dávají smysl, ale občas se řeší i věci, nad nimiž Češi kroutí hlavou. Tentokrát se jedná o oblíbenou potravinu, která se nesmí prodávat pod tradičním názvem, pokud nesplňuje požadavky.

Všimli jste si někdy, že některé výrobky občas změní složení, gramáž, obal či název? Většinou si toho ani nevšimneme zásluhou marketingových triků. Jenže někdy do toho vstoupí stát. Už dříve bylo stanoveno, že pokud potravina nesplňuje určité složení, nesmí se prodávat pod tradičním názvem. A právě to se teď týká jedné oblíbené pochoutky, kterou si většina Čechů dopřává hlavně v létě. Výrobci ji sice mohou dál nabízet, ale jen pod jiným jménem.

Potraviny pod dohledem vlády

Stát někdy určí, jaké potraviny se mohou prodávat pod určitým názvem. A když výrobek nesplňuje určité složení, mají výrobci několik možností: změnit složení, přejmenovat produkt nebo jej vůbec nenabídnout k prodeji. Podobný problém řešila vláda i s potravinou, kterou si dopřáváme hlavně v létě. Řeč je o špekáčcích. Problémem je, že některé špekáčky nesplňují požadavky, aby mohly mít tento název. Někteří výrobci proto musí měnit název, obaly, etikety a také složení.

Zákazníci mohou mít větší přehled o tom, co kupují

Podle vyhlášky č. 69/2016 Sb. a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 mohou určité potraviny nést svůj tradiční název pouze tehdy, pokud splňují přesně stanovené požadavky na složení. Cílem je, aby názvy výrobků odpovídaly jejich skutečnému charakteru a zákazníci věděli, co přesně si kupují.

A právě takovým problémem se zabývala i vláda v případě špekáčků. Pro některé je tato situace nejspíš úsměvná. Jiní mohou být rozhořčení tím, že se vláda nezabývá něčím důležitějším. Jakmile ale v obchodě sáhnete po špekáčcích, musí mít určité složení.

Kolik masa musí obsahovat poctivý špekáček

Až si příště půjdete do obchodu pro špekáček na oheň, můžete se rovnou ujistit, zda obsahuje to, co má. V jejich složení se musí nacházet minimálně 40 % masa, maximálně 45 % tuku a nesmí v nich být žádné strojně oddělené maso.

Jestliže vám záleží na kvalitě potravin, vybírejte si špekáčky s označením zaručená tradiční specialita. Ty musí obsahovat nejméně 6 % čisté svalové bílkoviny a kombinaci hovězího a vepřového masa v přesně stanoveném poměru.

Jak je to s jinými názvy pro špekáčky?

V obchodech se můžeme setkat i s názvy jako buřty, vuřty nebo opékáčky. Nenechte se ale napálit. Jde o alternativní pojmenování výrobků, které nesplňují požadavky na to, aby se mohly jmenovat špekáčky. Výrobci je nabízejí obchodům pod těmito názvy, protože jinak by jim legislativa použití tradičního názvu neumožnila. Často se jedná o levnější varianty, které ale nemusí odpovídat kvalitě poctivých špekáčků.

Lidé kroutí hlavou nad tím, čím se vláda zabývá

V současnosti mají lidé problém s tím, aby vyšli s penězi. Šetří každou korunu a snaží se o to, aby si kromě přežívání mohli život i trochu užít. To, že vláda řeší složení a název špekáčků, je proto pro některé osoby hodně absurdní. Je jasné, že většina zákazníků chce mít přehled o tom, co si kupuje. Jenže popravdě špekáček nepatří mezi zdravé potraviny.

Lidé, kteří chtějí kvalitní potraviny, si čtou složení už odjakživa a ti, kteří jdou do obchodu pro špekáčky, počítají s tím, že to nebude nějaké luxusní jídlo. Je podle vás toto nařízení pro lidi důležité nebo by se měla vláda zabývat něčím důležitějším?