Už zase se řeší konec střídání času: Zákonem je přitom dávno stanovený jeho konec

Střídání letního a zimního času bylo původně zavedeno s dobrým úmyslem šetřit energie a přizpůsobit každodenní život dennímu světlu. Poprvé čas posunuli Němci za první světové války a v době, kdy provoz domácností i průmyslu závisel na spotřebě uhlí, dávala změna času smysl. Dnes už ale posouvání hodin vnímáme jako přežitek, který navíc negativně ovlivňuje naše zdraví. Přestože Evropská unie dávno rozhodla o zrušení střídání, stále posouváme ručičky tam a zpátky dvakrát do roka.

Myšlenka střídání letního a zimního času vznikla už na konci 19. století. Posunutím hodin se lidé měli přizpůsobit dennímu světlu a omezit tak používání umělého osvětlení. K realizaci téhle myšlenky došlo až v roce 1916, v době, kdy uhlí představovalo strategickou surovinu, kterou bylo třeba šetřit. Po válce se střídání času rušilo a znovu zavádělo tak, jak bylo potřeba, od 70. let minulého století se v důsledku ropné krize stalo pevnou součástí našich životů. Dnes už podle odborníků měnit čas smysl nedává, důvody pro změnu pominuly, přesto se tak děje vždy poslední neděli v březnu a v říjnu.

Úspora žádná, negativní dopady na zdraví vysoké

V současné době se ukazuje, že rozdíl ve spotřebě energií je zanedbatelný, podle dat Evropské komise se úspora pohybuje kolem 0,3 procenta roční spotřeby energie. Střídání času tedy nešetří ani peníze, ani planetu. Zato negativně ovlivňuje zdraví každého z nás. Tělo totiž potřebuje několik dní na to, aby si zvyklo na nový rytmus. Jedna jediná hodina, o kterou se čas posune kterýmkoli směrem, může narušit spánek a vést k únavě, podrážděnosti a problémům se soustředěním. V prvních dnech po přechodu na jiný čas rapidně stoupá počet případů infarktu myokardu a cévních mozkových příhod.

O zrušení střídání času už víme, jen nevíme kdy

V březnu roku 2019 schválil Evropský parlament návrh směrnice na zrušení povinnosti střídání času. Podle této směrnice si měly jednotlivé členské státy rozhodnout, zda zůstanou u používání letního nebo zimního času. Návrh předpokládal, že k poslednímu automatickému střídání dojde v březnu roku 2021, jenže k dokončení legislativní cesty stále nedošlo. Aby se návrh stal právně závaznou směrnicí, musela by ho schválit i Rada Evropské unie, tedy jednotlivé členské státy.

Členské státy se nedokáží shodnout

Ty se ale neshodnou na tom, který z časů zachovat. Severské země preferovaly zimní čas s dřívějším rozedněním, jižní zase letní se světlem až do pozdního večera. Pro představu, pokud by se čas „zastavil“ na letním, v zimě by se rozednívalo až po osmé nebo deváté hodině. Naše těla by tak cestou do práce měla ještě hlubokou noc, účastníci silničního provozu by byli nepozorní a ranní nehodovost by narostla. Kdybychom si zachovali zimní čas, museli bychom se rozloučit s dlouhými letními večery. Do řešení komplexních otázek navíc vstoupila pandemie Covid-19 a válka na Ukrajině, které posunuly priority jiným směrem.

Debaty o střídání času pokračují

Přestože v letošním roce téma zrušení času Evropská unie znovu otevřela, na definitivní konec pravidelného přeřizování hodin si ještě počkáme. Přestože je na 84 procent obyvatel Evropské unie pro zavedení jednoho stálého času, europoslanci už takhle jednotní nejsou. Jak upozorňují odborníci, v mezinárodním prostředí by rozdílnost časů znamenala velké komplikace. Kdyby si totiž každý stát ponechal jiný čas, nastal by chaos v dopravě, logistice i obchodu.

Dokud tedy Evropská unie nestanoví jednotná pravidla, budeme čas i nadále střídat a s každým posunutím ručičky si připomeneme, že v Evropě panují kulturní i politické rozdíly, pro které se jen těžko hledá průsečík. Je pochopitelné, že seveřané nechtějí obědvat za svítání a jižané chodit z práce po setmění, přechod na jednotný čas bude znamenat prohru jedné části Evropy a výhru té druhé. Čím déle ale budeme s rozhodnutím otálet, tím více bude trpět naše zdraví.

Zdroje: Evropská rada EU, Seznam médium, Zdravotnický deník