Když jsem zjistila, kdo bude manžela léčit, začala jsem hledat jinou nemocnici. Tohle nedopustím

Strach či žárlivost nás občas nutí dělat zvláštní věci, kterých můžeme později litovat. To zažila i starší žena, která se rozhodla svého mladšího manžela nechat léčit v pro něj méně vhodné nemocnici, kde se mu nedostávalo tolik péče, kolik ve skutečnosti potřeboval. Za vším stála právě žárlivá manželka, která nesnesla pomyšlení na skutečnost, že by o manžela pečovala lékařka, která byla před mnoha lety jeho partnerkou.

Když muž onemocněl, jeho žena ho vozila k lékařům, nakupovala mu léky a dělala pro něj všechno, co potřeboval. Byla přesvědčená, že společně zvládnou překonat veškeré překážky a že se manželovi podaří nad vážnou nemocí zvítězit. Jednoho dne se ale všechno pokazilo.

Když měl manžel nastoupit na několik týdnů do nemocnice, ukázalo se, že na daném oddělení je vedoucí lékařka manželova bývalá partnerka, na kterou, jak se ukázalo, stále žárlila. „Odmítala jsem svěřit manžela do její péče, takže jsem okamžitě začala hledat jinou nemocnici, kde by manžela mohli léčit. Později se ale ukázalo, že v druhé nemocnici nebyly příliš dobré služby. Obávám se, že se kvůli mojí žárlivosti manžel nevyléčí,“ prozradila zoufalá žena, která nyní uznává, že se jí její žárlivost vymkla z rukou. Moc dobře totiž věděla, že v druhé nemocnici neposkytují tak kvalitní péči a nemají tak moderní přístroje jako v nemocnici, kde pracuje bývalá přítelkyně jejího manžela.

Důvěra ve schopnosti lékaře je důležitá

Žena udělala tu chybu, že své city zatáhla do situace, kdy se měla zajímat především o svého manžela. Lékař má přitom povinnost držet se principů a pravidel, které nařizují, jak se musí k pacientovi chovat. Není podstatné, o koho se jedná, je nutné se chovat ke všem stejně, a to bez ohledu na rasu, pohlaví, věk i jiné faktory: poskytovat jim co nejvyšší možnou péči a to vše v souladu s nejvyššími standardy profesionality. Mezi soubory hodnot lékařské etiky patří respektování autonomie, nepoškozování, prospěšnost a spravedlnost. Důvěra v lékaře je tedy v tomto případě na místě. A to i přesto, že se může jednat o někoho, ke komu zrovna nechováte sympatie.

Na co všechno musí dbát lékař při péči o pacienta?

Lékař má spoustu povinností, o mnoha z nich přitom nemusí mít pacient či jeho blízcí ani tušení. Tak například musí respektovat názor pacienta, a to i za předpokladu, že s ním v danou chvíli absolutně nesouhlasí (třeba když pacient odmítá léčbu nebo si přeje odlišný postup léčby, který se lékaři může zdát být méně efektivní). Při léčbě si musí dát lékař pozor, aby pacientovi zbytečně nezpůsobil újmu či bolest, musí mu také zmírňovat utrpení a zlepšovat kvalitu jeho života. Zkrátka a jednoduše, musí dělat všechno pro to, aby jeho péče měla pozitivní účinek.

Lékař musí být k pacientovi také upřímný a nezatajovat mu informace o jeho zdravotním stavu, zachovávat důvěrnost (informace o pacientovi nesmí nikomu sdělovat) a v neposlední řadě musí být jeho chování k pacientovi čistě profesionální.

Historie lékařské etiky

Lékařská etika má hluboké kořeny sahající až do 5. století př. n. l., kdy vznikla Hippokratova přísaha, která lékařům přinášela základní etické principy potřebné pro výkon jejich povolání. Z této přísahy se v některých případech skutečně čerpá i dodnes, i když mnohá pravidla by již v současné době platit nemohla. Mohou se také lišit podle jednotlivých zemí.

Zdroj: Wikiskripta, Wikipedie (1), (2)