Jak je to se šlapáním na kanály a přinášejí štěstí ty hranaté, nebo kulaté? Cikánská vědma má jasno

Každý z nás se už někdy pozastavil nad tím, jaké pověry a rituály nám běžný život přináší. Pověstmi o štěstí, které kromě kominíka přináší také třeba šlápnutí na poklop kanalizace, žije hlavně dětská fantazie, dodnes je totiž běžné vidět, jak se děti na ulici vyhýbají „nešťastným“ kanálům, počítají poklopy nebo je dokonce obcházejí, aby si zajistily bezpečí na cestě domů.

Pověry se zpravidla vztahují ke štěstí, smůle a také k tomu, jak smůle zabránit. Obvykle vycházejí ze starodávných, magických či náboženských představ a pomocí tradic si je lidé předávali z generace na generaci. V dospělosti už člověk neřeší, jestli šlape na poklop kulatý, nebo hranatý. Cikánská vědma má ale v této věci jasno.

O víře a naději

Tradiční romská magie a cikánské rituály jsou v českých zemích spojeny s vírou ve znamení, symboly, kruhy a cykličnost, ale i v „prokletí“ a přísliby, které máme přímo pod nohama. Kanály se v cikánské věštbě často objevují jako momenty rozhodnutí: Kdo šlápne na poklop, údajně si aktivuje štěstí nebo odvrací smůlu. Jenže jaký tvar přináší zlom do našeho osudu? Podle věštkyně je to jednoznačné.

Důvod má své kořeny v dávné romské mytologii i univerzální symbolice kruhu. Kulatý tvar byl odjakživa považován za symbol nekonečna, cyklů, životní síly a ochrany před negativními energiemi. Kruh neobsahuje žádné hrany, nemůže se rozetnout, je hladký a ani z něj nic nevyčnívá. Hranaté kanály naopak představují uzavřený prostor, ohraničení; symbolizují překážky, bariéry, blokace a v některých částech staré Evropy prý dokonce „past na duši“. Proto věštkyně dodnes radí, abychom při cestě životem šlapali raději na kulaté poklopy. Ty mají propojit naši energii se zemí a vesmírem, zatímco do rituálů hranatých se prý člověk pouští jen při ochraně nebo uzavírání určité životní kapitoly.

Zásadně kulatý!

Kulatý kanál znamená štěstí, bezpečí, růst, tvůrčí energie, ochranu před zlými vlivy. Spirálové, „dvojité“ kulaté poklopy jsou dokonce v magii určeny k vykročení směrem k novému životnímu cyklu, a kdo na ně šlápne cestou k důležitému rozhodnutí, má být chráněn před závistí, intrikami a podvodem. Proto v romských rodinách děti dodnes obcházejí hranaté kanály a poklopy, šlápnou na kulatý a pokračují dál v dobré víře, že je život povede pozitivním směrem.

V praxi to znamená, že pokud chcete v ulicích poslat do vesmíru žádost o štěstí, neváhejte a šlápněte na kulatý poklop. A pak pokračujte, jako byste právě minuli symbol nekonečna a hluboké ochrany.

„Kanalizační poklopy jsou hranicí dvou světů,“ tvrdí cikánská vědma.

„Když šlápnu na kulatý, aktivuji proud štěstí, když na hranatý, uzavírám a ochraňuji.“

Proč vlastně kominík?

Většina lidí ví, že kominíci přinášejí štěstí, bohatství a spokojenost, ale neví, jak tato tradice vznikla. Nejrozšířenější příběh vypráví, že v roce 1066 procházel král Vilém se svým doprovodem po londýnské ulici, když vtom si to přímo k němu namířil neovladatelný kočár. Náhodou byl poblíž kominík, který krále odstrčil z cesty a zachránil mu tak život. Král Vilém byl za tento čin tak vděčný, že pozval kominíka na svatbu své dcery, prohlásil, že kominíci mají štěstí a že budou jediným povoláním ve službách, které bude smět nosit cylindry, které dříve nosili pouze členové královské rodiny a šlechta.

Všichni máme nějaký svůj tajný osobní rituál, i když tvrdíme, že nejsme pověrčiví. Naháníme kominíka po ulici, najdeme čtyřlístek a hned sázíme sportku, a když nám ráno přes cestu přeběhne černá kočka, nejdeme pro jistotu vůbec do práce.

Magie kanálů je tak vlastně ukrytý rituál cesty, kterou v sobě nosí každý, kdo věří ve znamení a touží po doteku štěstí při každodenních procházkách. Jisté je jedno – největší štěstí přináší skákání po kanálech zakrytých.