Hrnek, který měl doma každý. Stál 5 Kčs, dnes se prodává za 2 tisíce

V socialistickém Československu byl v každé domácnosti. Hrnek z bílého porcelánu s jednoduchým potiskem. Nejčastěji sportovec, zvíře, symbol města nebo jezdec na koni. Byl běžný, levný, masově vyráběný a nikdo ho nepovažoval za cenný. Přesto má dnes tento obyčejný předmět na sběratelském trhu hodnotu, která násobně převyšuje jeho původní cenu. Ze spotřebního zboží se stal vyhledávaný kousek minulosti.

Hrnek, o kterém je řeč, je bílý, válcovitého tvaru, s typicky hranatým uchem. Materiál je tvrdší keramika nebo porcelán. Dekor tvoří jednoduchý barevný potisk, často ve stylu přímého přenosu motivu na glazuru. Technika byla levná a rychlá. Výrobu zajišťovaly hlavně národní podniky jako Keramické závody Znojmo, Loket nebo Dvory. Každý závod měl vlastní sérii dekorů, ale forma hrnku byla prakticky stejná.

Některé hrnky vznikaly na zakázku pro podniky, výstavy nebo sportovní kluby. Na jiných byly motivy přírody, koní, známých osobností nebo státních symbolů. Šlo o zboží určené pro každodenní použití. Nikdo ho nechránil, nevystavoval, nesbíral. Byl součástí každé kuchyně.

Původní cena a dostupnost

Cena jednoho hrnku se v 70. a 80. letech pohybovala mezi 3 a 6 Kčs. Průměrný plat byl tehdy kolem 2 000 Kčs, takže šlo o naprosto dostupný výrobek. Hrnek si mohl dovolit každý. Nebyl luxusní ani výjimečný. Právě kvůli tomu se jich vyrobily statisíce kusů. Sloužily v jídelnách, závodech, školách, nemocnicích i v domácnostech.

Díky tomu se v Československu rozšířily napříč generacemi. Lidé si na ně nezakládali. Poškozené se vyhodily, rozbité nikdo nelitoval. Část se ztratila, část byla zničena při stěhováních nebo výměnách nádobí. Po revoluci šly do skříně nebo rovnou do popelnice.

Změna hodnoty po desetiletích

Dnes se tento typ hrnků vrací v jiném kontextu. Lidé, kteří na nich vyrůstali, je začínají vnímat jako připomínku dětství nebo mládí. Zároveň se rozvinul trh se socialistickým retro designem. Staré výrobky získávají novou hodnotu. Ne pro svou technickou kvalitu, ale pro svou historii a estetiku doby.

Konkrétní hrnek s motivem jezdce na koni, který se v minulosti běžně prodával kolem pěti korun československých, je dnes nabízen na sběratelských aukčních portálech za ceny přesahující dva tisíce korun. Záleží na stavu, zachovalosti a také na vzácnosti konkrétního motivu. Dekory, které byly tehdy méně běžné nebo regionálně omezené, mají vyšší cenu. Hrnek s jezdcem patří k těm žádanějším.

Sběratelský trh a motivace kupujících

Cena takových předmětů není určena materiálem ani funkčností. Hrnek slouží jako předmět paměti. Nákup není racionální, ale emocionální. Lidé platí za kus minulosti, který znají z domova, školy nebo návštěv u prarodičů. Předmět, který považovali za bezcenný, najednou symbolizuje stabilní a známý svět.

Vedle běžných kupujících se na tento typ zboží zaměřují i sběratelé. Někteří hledají konkrétní sérii dekorů, jiní se zaměřují na závody výroby. Internetové aukce, specializované skupiny a sběratelské burzy jsou dnes hlavními místy, kde se s těmito hrnky obchoduje. Cena za kus se pohybuje od několika desítek korun až po částky přesahující tisícikorunu, výjimečně i více.

Původní spotřební zboží jako kulturní artefakt

Z předmětu každodenní potřeby se stal dokument doby. Hrnek, který neměl žádnou prestiž, dnes slouží jako ukázka estetiky, sériové výroby a konzumního stylu socialismu. Jeho hodnota není měřitelná jen cenou. Stává se důkazem změny vztahu společnosti ke „zbytečným“ věcem. Co bylo běžné, stává se výjimečným. Co bylo levné, získává cenu.

Zájem o tyto předměty ukazuje, jak krátká je cesta mezi bezcenností a sběratelským zájmem. Není potřeba mít porcelán z Vídně nebo limitovanou edici od designéra. Někdy stačí obyčejný hrnek, který jste jako dítě drželi v ruce. Tehdy za pět korun. Dnes za dva tisíce.

„Podívejte se na značku, která se zpravidla nachází na spodní straně, a vyhledejte pomocí našeho rejstříku keramiky a porcelánu více informací o jeho výrobci a stáří,“ radí web antikpraha.cz.