Finanční úřad kontroluje účty řady občanů a bude jim vyměřovat dodatečné pokuty

Finanční úřad kontroluje účty řady občanů a bude jim vyměřovat dodatečné pokuty. Na první pohled se může zdát, že jde o přísnou šikanu drobných prodávajících. Realita je však jiná. Pod drobnohledem končí lidé, kteří přes bazary a aukční portály prodávají zboží soustavně a bez danění.

To už zákon považuje za podnikání a finanční správa doměřuje nejen daně, ale i penále.

Prodej věcí z domácnosti je legální, ale má hranice

Většina lidí si občas prodá použitou věc přes Bazoš, Aukro nebo jiný portál. Typicky jde o nábytek, oblečení či elektroniku, kterou už doma nepotřebují. Takové příjmy podle informací finanční správy danit nemusí, protože nejde o podnikání, ale pouze o nakládání s vlastním majetkem.

Jiná situace nastává v okamžiku, kdy se z občasného prodeje stane pravidelná činnost. Občanský zákoník v § 420 definuje podnikání jako soustavnou činnost prováděnou samostatně za účelem dosažení zisku. Pokud tedy někdo nakupuje věci s cílem je dál prodávat, nebo pravidelně vyrábí a nabízí vlastní produkty, naplňuje znaky podnikání.

Na to navazuje i daňová legislativa. Finanční úřad v takových případech může požadovat evidenci příjmů, podání daňového přiznání a odvod daně z příjmů. Zároveň se může jednat o nelegální podnikání bez živnostenského oprávnění, což už je přestupek.

Kdy se z prodeje stává podnikání

Rozlišovací linie není vždy ostrá. Úřady sledují především četnost, objem a charakter transakcí. Jestliže někdo prodá jednorázově starý telefon, jde o běžný prodej věci. Pokud ale nabízí desítky kusů zboží každý měsíc, působí to už jako systematická činnost.

Finanční správa ve svých metodických odpovědích uvádí, že opakovaný prodej s cílem dosáhnout zisku je nutné zdanit jako příjem z podnikání. V takovém případě se vyžaduje nejen daňové přiznání, ale i odvody na sociální a zdravotní pojištění.

Oblíbené platformy jako Aukro, Bazoš, ale i mezinárodní e-shopy poskytují úřadům přehled o transakcích, a to na základě pravidel proti praní špinavých peněz a povinných hlášení. Proto už není možné spoléhat na to, že finanční správa nemá přehled.

Jak fungují kontroly a co hrozí

Finanční úřad má podle daňového řádu možnost získat informace od bank, které hlásí podezřelé nebo neobvyklé transakce. Pokud se na účtu občana objeví pravidelné částky z prodeje zboží, může to být podnětem ke kontrole.

V případě zjištění, že se jedná o nezdaněné příjmy z podnikání, finanční správa stanoví dodatečnou daň. K částce se připočítává úrok z prodlení a penále, které činí až 20 % z doměřené daně. Ve vážnějších případech hrozí i pokuta za nelegální podnikání.

Odborníci na daně upozorňují, že finanční správa postupuje zejména proti těm, kteří na bazarových prodejích vydělávají ve větším rozsahu. Drobný jednorázový prodej bývá bez problémů, ale soustavná činnost s cílem zisku už mezi výjimky nespadá.

Proč je to důležité pro běžné občany

Článek 57 daňového řádu jasně říká, že finanční úřady mají právo prověřovat údaje potřebné ke správě daní. To v praxi znamená i kontrolu bankovních účtů. Proto se v poslední době objevují případy, kdy lidé dostali oznámení o dodatečném doměření daně a zároveň o povinnosti zaplatit penále.

Podle právních poradců je klíčové vědět, že prodej vlastních použitých věcí z domácnosti dani nepodléhá. Jakmile se ale činnost stane pravidelnou a směřuje k zisku, stává se z ní podnikání. A na to už se vztahuje povinnost registrace, evidence a odvody.

Mnoho lidí toto pravidlo nerespektuje a následně se diví, že finanční úřad požaduje doplacení daní za několik let zpětně. Čili opravdu se stává, že finanční správa kontroluje účty a vyměřuje dodatečné pokuty těm, kdo příjmy z prodejů nepřiznali.