Dříve byste jim hodili pětník do klobouku. Dnes jsou páni a berou na hodinu víc než čeští poslanci

Ještě před pár desítkami let platilo, že manuální práce byla považována za něco podřadného. Řemeslník, který si vydělával rukama, si sotva sáhl na solidní výplatu, a leckdo by mu tehdy hodil do klobouku leda tak pětník, a to spíš z lítosti než uznání. Ve společnosti dominoval názor, že jen ten, kdo sedí v kanceláři nebo nosí oblek, má prestiž a jistý příjem.

Dnes je ale všechno jinak. Zatímco v minulosti bylo řemeslníků dost a jejich služby byly běžně dostupné za pár korun, dnes se z některých stali téměř nedostupní profesionálové. Práce rukama si získala zpět respekt a také cenovku, která mnohé překvapí. V době, kdy je kvalifikovaných lidí v těchto oborech zoufale málo, si totiž mohou říct o částky, které předčí i mzdy českých poslanců.

Tahle profese finančně převyšuje poslance

Dlouhá léta se mělo za to, že vrcholné státní funkce znamenají nejen prestiž, ale i velmi slušné výdělky. A skutečně, čeští poslanci si vydělají mnohem víc, než je průměrná mzda, Od začátku roku 2025 se jejich základní měsíční plat vyšplhal na 109 500 korun hrubého. To při běžném pracovním úvazku odpovídá přibližně 684 korunám za hodinu.

Zatímco poslanec tráví dny v lavicích Sněmovny, probírá paragrafy a hlasuje o zákonech, v terénu makají lidé, kteří si za hodinu vydělají ještě víc. Řeč je konkrétně o elektrikářích. Ti dnes patří mezi nejžádanější řemeslníky v Česku a jejich hodinové sazby běžně přesahují 700 nebo i 800 korun. V některých případech si špičkoví elektrikáři účtují i 900 korun za hodinu a přesto mají plné diáře na týdny dopředu.

Mladí lidé se řemeslu učit nechtějí

Zatímco dříve byli elektrikáři, instalatéři či topenáři vnímáni jako běžní pomocníci, dnes se jejich práce podobá spíš luxusní službě. Důvod je prostý: řemeslníků je málo. Mladí lidé o učňovské obory příliš nestojí, mnozí raději míří na gymnázia a vysoké školy. A ti, kteří se řemeslu naučili, jsou dnes placeni zlatem. Dříve se jejich práce odměňovala skromně, mnozí si vydělali sotva průměrný plat. Dnes si šikovný elektrikář může za jediný den práce vydělat tolik, co jiný člověk za týden v kanceláři.

Elektrikáře si většina lidí zavolá ve chvíli, kdy doma něco přestane fungovat, nejde světlo, vypadne jistič, nebo je potřeba zapojit nový sporák. Jsou to běžné situace, které se čas od času objeví skoro v každé domácnosti. Avšak elektrikáři nejezdí jen po bytech. Často pracují i na větších zakázkách, na rekonstrukcích bytů, v novostavbách, v komerčních prostorách nebo na staveništích, kde je potřeba táhnout kompletní elektroinstalaci od nuly. 

Cena, kterou si elektrikář účtuje, není jen za samotnou práci. Často je v ní započítaná i doprava, někdo ji má rovnou v hodinové sazbě, jiný ji připočítává zvlášť podle vzdálenosti. Do toho patří i nářadí, které si většinou musí pořídit a udržovat sám. A pokud pracuje jako živnostník, musí z každé zakázky odvádět sociální a zdravotní pojištění, případně daně.

Stačí vyučení v oboru

Zatímco dřív měl poslanec v očích veřejnosti jistou dávku úcty (byť i kritiky), řemeslník byl spíše považován za běžného pracujícího člověka. Dnes se karta obrací. Lidé stále častěji vnímají, že být šikovný rukama je dovednost, která má cenu zlata. A že dobrý řemeslník je dnes nedostatkovým „zbožím“.

Práce v terénu, často za každého počasí a v těžkých podmínkách, začíná být nejen finančně výhodná, ale i společensky respektovaná. A není divu, když si spočítáte, že zkušený elektrikář s rozjetým podnikáním může mít klidně i 120–150 tisíc korun měsíčně s vlastní organizací času, možná se budete divit, proč se z něj kdysi vůbec stával terč posměšného pětníku v klobouku.