Po letech jsem otevřela dopis, který mi nechal otec. To, co v něm stálo, mi převrátilo život naruby
Úmrtí rodinného příslušníka je vždy citlivá záležitost a bolest mnohdy nepřechází ani po letech. Občas ale vyplují na povrch tajemství zesnulého. Podobně tomu bylo i v tomto případě.
Když někomu umře blízká osoba, je to velká rána, která bude nějakou dobu bolet. Najednou je potřeba řešit pohřeb, formality nebo vyklízení pozůstalosti. Život se zkrátka nezastaví a pozůstalí musí po čase znovu nastoupit do práce, postarat se o sebe i o rodinu a zároveň se vyrovnávat s bolestí. Období truchlení má své fáze a každého zasáhne jinak, přesto je pro většinu lidí stejně těžké.
Při procházení věcí zesnulého se občas objeví i předměty, které v sobě skrývají zvláštní poselství. Někdo najde cennost, jiný staré fotografie nebo dopisy. Právě dopis se stal osudovým i pro naši čtenářku. Byl určený k tomu, aby ho otevřela až po smrti svého otce. Když se k němu dostala, našla v něm informaci, která zasáhla celou rodinu.
Otec po sobě zanechal dopisy pro celou rodinu
„Můj otec zemřel, když mi bylo jednatřicet. Bylo to zrovna krátce po porodu, takže můj syn svého dědečka nikdy nepoznal. Odešel náhle na infarkt, i když ho předtím lékaři několikrát varovali, že by měl přestat kouřit. Jenže on kouřil celý život a nikdy s tím nepřestal. Bylo mu teprve šedesát, což je věk, kdy člověk ještě plánuje budoucnost. Nikdo z nás to nečekal.

Zůstala po něm manželka, tedy moje maminka, já a můj bratr. Když jsme se pustili do vyklízení jeho věcí, našli jsme mezi papíry i něco velmi zvláštního. Tatínek měl nachystané dopisy pro celou rodinu. Každý z nás měl obálku nadepsanou svým jménem. Jakmile jsem obálku rozlepila, nevěřila jsem vlastním očím. To, co otec celá léta tajil, zasáhlo celou rodinu.
Zjistila jsem, že mám sestru
V dopise stálo, že má otec ještě jednu dceru. Narodila se deset let po mně a nikdo z rodiny o ní neměl ani tušení. Její matkou je otcova kolegyně z práce. S ní byli domluvení, že jejich vztah i dítě zůstanou utajené. Otec své kolegyni sice posílal pravidelně peníze, ale nikdy se se svou dcerou nestýkal. Nevolali si, netrávili spolu čas a nebyl součástí jejího dětství.
Jen ji občas potkal, když přišla za svou matkou do práce. Vlastní dceru měl tak celou dobu doslova na očích, přesto se k ní nikdy nepřihlásil. Otec tyto dopisy napsal už dopředu, pro případ, že by se s námi nestihl rozloučit. Myslel přitom nejen na nás, ale i na svou nemanželskou dceru. Chtěl, aby o ni bylo postaráno i po jeho smrti a aby na ni její matka, tedy jeho kolegyně, nezůstala sama, hlavně po finanční stránce.

To, že nám tímto způsobem oznámil, že máme sourozence, byl obrovský šok. Mně osobně bylo trochu líto, že svou sestru vůbec neznám, protože jsem si vždycky přála mít sestru. Na druhou stranu jsem chápala, že otec nechtěl rozbít naši rodinu. Moje matka byla také v šoku, ale tak nějak věděla, že si náš tatínek žil po svém. Kromě toho si hned uvědomila, že se pravděpodobně brzy setká s milenkou svého muže. Dědictví se totiž nebude rozdělovat pouze mezi nás tři, ale také mezi další osoby,“ napsala naše čtenářka.
Má nemanželské dítě nárok na dědictví?
Není divu, že tato rodina pociťovala i po smrti blízké osoby velikou zradu. Netušili, co všechno jim otec zatajil a navíc je zajímalo, zda má jeho nemanželská dcera nárok na nějaké dědictví. Podívali jsme se proto na to, jestli má nárok na dědictví i nemanželské dítě. Zjistili jsme, že zákon nerozlišuje, jestli jde o děti manželské nebo nemanželské.
Jakmile je otec zapsán v rodném listě, má dítě právo na dědictví. Pokud by ale otec naší čtenářky sepsal závěť, dědilo by se podle ní. To, co by nenapsal do závěti, by se dědilo podle zákonné dědické posloupnosti.