Česko to udělalo jinak. Kvůli 1. květnu nám teď závidí i Němci, Rakušané i Slováci
První květen, svátek práce, slaví lidé v mnoha zemích a výjimkou nejsme ani my. Den, který má připomínat boj za důstojné pracovní podmínky, se v kalendáři drží už více než sto let. V Česku ho mnozí berou jako příležitost k odpočinku, výletům nebo k romantickým chvílím pod rozkvetlými stromy. Slaví se ale i jinde: v Německu, Rakousku i na Slovensku patří 1. máj k významným dnům.
Přesto se letos u našich sousedů zvedla vlna zájmu právě o to, jak tenhle den probíhá u nás. A není to kvůli polibkům pod třešní ani kvůli průvodům, které už dávno nejsou tím hlavním. Německo, Slovensko i Rakousko nám totiž v jednom ohledu tiše závidí. A je dost možné, že se tohle překvapivé rozhodnutí brzy stane tématem i za hranicemi.
Co nám mohou sousedé závidět?
V Česku zůstávají 1. května obchody běžně otevřené. Zatímco v řadě evropských států, včetně Německa, Rakouska, Slovenska i Polska, platí během tohoto svátku zákaz maloobchodního prodeje, u nás tomu tak není. Češi si tak mohou nakoupit potraviny, vyrazit do obchodního centra nebo třeba pořídit věci do domácnosti.
Přestože má Svátek práce společné kořeny téměř po celém světě, jeho podoba se v jednotlivých zemích výrazně liší. V Česku je 1. máj spojený nejen s odpočinkem, ale i s romantikou, tradicí je polibek pod rozkvetlým stromem, většinou třešní. Někteří vyrazí na výlet, jiní odpočívají, a mnozí využijí den volna k běžným nákupům. U našich sousedů je ale tento den většinou svátečnější – obchody jsou zavřené, slaví se jinak, někde politicky, jinde v rodinném duchu.
V Polsku se griluje
V Polsku je první máj součástí tzv. „majówky“, tedy několika volných dní, které se každoročně stávají neoficiálním startem jara. Poláci často spojují 1. května (Svátek práce) s 3. květnem (Den ústavy) a berou si volno i na 2. května, aby získali prodloužený víkend.
Až 80 % lidí se podle průzkumů věnuje grilování. Na rošty přichází vepřová krkovička („karkówka“), kuřecí maso nebo legendární polská klobása („kielbasa“). Grilování je často spojeno s rodinnými a přátelskými setkáními, pije se pivo, limonády i silnější alkohol – a všechno se děje venku, ideálně na zahradě nebo balkóně.
Poláci se navíc během majówky vydávají na výlety – loni například až 13 % lidí plánovalo cestovat v rámci země, 6 % dokonce do zahraničí. Ti, kteří zůstávají doma, se věnují čtení, filmům nebo odpočinku.

Němci kreslí májové čáry
V Německu je 1. květen tradičně spojen se dvěma rovinami: politickou a romantickou. Ve velkých městech se konají průvody, demonstrace a shromáždění, kde se připomíná historie dělnických hnutí a aktuální požadavky na zlepšení pracovních podmínek. Lidé se účastní besed, veřejných debat nebo kulturních vystoupení a večer často následují koncerty nebo večírky pod širým nebem.
Na venkově se ale slaví i romanticky. Mladí lidé malují tzv. „májové čáry“, tedy křídou malují čáru mezi svým domem a domem osoby, do které jsou zamilovaní. Před jejími dveřmi pak nechají srdce nebo iniciály.
Obyvatelé Rakouska staví májky
V Rakousku je 1. máj nejen Svátkem práce, ale i dnem s bohatým na politiku a kulturu. Tradičně se konají shromáždění organizovaná sociálnědemokratickou stranou, která si tím připomíná historickou spojitost s dělnickým hnutím. Projevy politiků, slavnostní průvody a veřejné diskuse bývají běžnou součástí dne.
Vedle toho se ale v mnoha rakouských obcích staví májky, vysoké stromy ozdobené stuhami a symboly, které představují jednotlivá řemesla nebo místní kulturu. Místní slavnosti často zahrnují hudební vystoupení, jídlo, hry pro děti i společenské akce.

Slováci odpočívají
Na Slovensku se první máj slaví už od konce 19. století. První oslavy proběhly v Bratislavě, Liptovském Mikuláši i v Košicích, tehdy ještě jako součást Rakousko-Uherska. Po vzniku samostatného Československa byl 1. květen zákonem vyhlášen státním svátkem. Dnes už má oslavy modernější podobu. Lidé tráví volno v přírodě, na chatách nebo doma s rodinou. Větší města pořádají kulturní akce, koncerty nebo tematické trhy.
Stejně jako my stavějí májky. Mladí muži je vztyčují před domy dívek, které mají rádi, jako symbol lásky a náklonnosti. Tato tradice je doprovázena zpěvem, tancem a místními slavnostmi.