Česko se ocitlo v nejhorší pasti za posledních 400 let. Krutě si teď odpykáme naši vlastní chybu

Také České republiky se týkají některé civilizační problémy, které jí mohou přivodit nemalé ekonomické potíže. A stejně jako například celá Evropa musíme řešit negativní trend v demografii. Jednoduše se začíná projevovat nízká porodnost a vysoká úmrtnost. Co s tím a jaké to může mít následky?

V současnosti rodí děti tzv. slabé ročníky. Logicky tak musí přijít propad v porodnosti a demografická změna. A politici si zatím nevědí rady, co s tím dělat.

Jak je to s porodností v současnosti a minulosti

Nízká porodnost v Česku dosáhla mezi lety 2022 a  2024 historického minima. V roce 2024 se narodilo jen 84 311 dětí, nejméně od zahájení systematického statistického sledování v roce 1785. Úroveň plodnosti, tedy průměrného počtu dětí na ženu se propadla na 1,37 dítěte, což je hluboko pod hranicí běžné reprodukce (cca 2,1 dítěte na ženu).

Důkazy o tom, že na tom demograficky Česko není dobře, bychom našli v nedávné historii, dejme tomu od 50. let 20. století, kdy byla průměrná plodnost 2,5 až 2,8 dítěte na ženu. Tato vysoká čísla zřejmě souvisela s poválečným baby boomem.

Výrazný pokles ale nastal na počátku 70. let, kdy se čísla pohybovala na úrovni 1,9. Na základě toho stát přispěchal s různými opatřeními, jako vyplácení vyššího mateřského příspěvku, jednorázového přídavku na děti nebo účelových novomanželských půjček s přispěním státu na nákup bytu nebo jeho zařízení. Díky tomu nastal druhý baby boom už v roce 1974, kdy se čísla vyhoupla na 2,43.

Další pokles byl pozvolný, ale dlouhý a to od 80. let až do roku 2014. Důvodem byly slabé ročníky, ekonomická nejistota nebo třeba i větší možnosti vzdělání a kariéry. No a 90. léta určují demografii Česka v současnosti.

Proč je porodnost tak nízká a co to bude mít za následky

Těch důvodů, proč klesá počet narozených dětí, je mnoho. Nejedná se tedy o jeden jediný problém, ale celý komplex problémů. Z toho důvodu je nutné na řešení porodnosti také nahlížet mnohem šířeji, než jak mnohdy nabízí někteří politici.

Předně je to dáno slabými ročníky ze zmíněných 90. let. Společnost se tak potýká s nedostatkem žen, které svou budoucnost vkládají do mateřství a rodičovství. Do jejich rozhodování tedy navíc zasahuje dobrovolné, případně nucené odkládání rodičovství. Průměrný věk prvorodiček se tak zvýšil na 29 až 30 let.

Jaké jsou důvody odkládání rodičovství:

• Ekonomická nejistota a bytová nouze (zejména od pandemie covidu-19 a následné energetické krize, v případě nedostatku bydlení jde o dlouhodobější trend).
• Rozvíjení vzdělání, kariéry a málo flexibilní trh práce (například absence většího množství flexibilních úvazků).
• Environmentální a bezpečnostní nejistota (mnoho partnerů z důvodů klimatických změn, ale také bezpečnostní situace ve světě dobrovolně přistoupilo k bezdětnosti).
• Důraz na individualismus a změna hodnot (souvisí s ním vzdělání, kariéra, ale také potřeba cestovat a využívat volný čas pro sebe a svou seberealizaci, kdy rodičovství pro některé partnery už jednoduše není priorita).
• Stále vyšší podíl umělého oplodnění (IVF) a neplodnost (poslední dekádu se často hovoří o rostoucí neplodnosti mužů, kteří tak musí přistoupit na umělé oplodnění, které je ovšem také finančně náročné).

A jaké to může mít následky? Pro společnost mohou být zdrcující a dotknou se nejen důchodového systému, který je už nyní nutné zásadně reformovat. Jednoduše začne převažovat počet příjemců důchodu nad plátci daní. Bude se tak stále zvyšovat věk odchodu do důchodu. Zatížena bude mnohem více i zdravotní a sociální péče, a to i s ohledem na to, že kondice Čechů není úplně nejlepší, včetně té finanční.

Porodnost v zahraničí

Ani v zahraničí není nízká porodnost ničím novým. Vlastně se objevují podobná čísla, jako v případě Česka, někde je porodnost i nižší. Průměr zemí v rámci OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) je 1,51 dítěte na ženu, což je o trochu vyšší než průměr v České republice.

Vůbec nejnižší porodnost má Japonsko s 0,7 dítětem na ženu a Španělsko s 1,2.

Můžeme tedy doufat, že přijdou ročníky, které naši demografii opět narovnají a pomohou už tak dost zatíženému systému.