Byla jsem s dcerou v Lidlu a po tom zážitku jsem brečela. Tady mě už 10 let nikdo neuvidí

Nákupy potravin patří k běžným každodenním činnostem. Většina lidí má svou rutinu, někdo nakupuje jednou týdně ve velkém, jiný si na nákup najde chvilku téměř každý den. Obchody jsou plné dospělých i dětí, protože v mnoha rodinách není vždy možnost zajistit hlídání, a tak se i ti nejmenší stávají součástí nákupů.

Pro děti ale může být prostředí obchodu náročné. Dlouhé fronty, hluk, neustálé podněty a čekání u pokladny často vedou k neklidu nebo únavě. Pokud je dítě nemocné nebo vyčerpané, i krátká návštěva obchodu se může proměnit v obtížnou zkoušku trpělivosti nejen pro něj, ale i pro rodiče.

Na diskusním fóru jsme narazili na příběh ženy, která popsala, jak během nákupu v Lidlu zažila nepříjemnou situaci. Při čekání ve frontě je předběhl jiný zákazník s odůvodněním, že má jen pár věcí. Nakonec ale u pokladny hledal peníze tak dlouho, že zdržel všechny ostatní. Její dcera, která byla nemocná a slabá, se během toho rozplakala a žena si tehdy slíbila, že se tomuto obchodu bude vyhýbat.

Stres ve frontě vysvětlili psychologové

Čekání ve frontě je podle psychologů stresující hned z několika důvodů. Čas, který trávíme nečinností, se subjektivně zdá delší než čas aktivně strávený pohybem nebo jinou činností. Nečinnost v kombinaci s nejistotou, kdy nevíme, jak dlouho ještě budeme čekat, umocňuje pocit frustrace.

Výrazným faktorem je i vnímání spravedlnosti. Pokud někdo poruší „pravidla“ fronty a dostane se na řadu dřív, většina lidí pociťuje rozhořčení, i když navenek mlčí. Situace, kdy někdo předběhne s tím, že má „jen pár věcí“, ale pak celý proces zdrží, jsou typickým příkladem nespravedlivého čekání, které zvyšuje napětí a stres všech ostatních.

Podle výzkumu z Harvardu lidé často reagují na stres ve frontě pokusy přecházet mezi různými frontami, ale paradoxně si tím čekání spíše prodlouží. Především ve chvílích, kdy cítíme, že jsme „uvízli“, roste nespokojenost velmi rychle.

Fronty jsou pro děti noční můrou

Dospělí alespoň do určité míry chápou pravidla sociálního chování, vědí, že čekání je nutné, i když je nepříjemné. U dětí tomu tak často není. Čekání ve frontě je pro ně nepřirozené, nudné a emočně vyčerpávající.

Dlouhé stání, spousta neznámých zvuků, cizí lidé a hromada podnětů v obchodě může vést ke zvýšené únavě, přetížení a nakonec i k výbuchům emocí, jako je pláč nebo vztek. Pokud je dítě navíc nemocné, hladové nebo unavené, každá minuta ve frontě je pro něj další zátěží. Výzkumy ukazují, že děti snášejí čekání lépe, pokud jsou nějak zabavené, třeba dostanou drobnou hračku, mohou pomáhat s drobnými úkoly nebo je na čekání připraveny předem. Ovšem v rušném supermarketu bez dostatku možností rozptýlení je to pro rodiče často složité.

Mnozí volí samoobslužné pokladny

V posledních letech se v českých i zahraničních obchodech čím dál víc prosazují samoobslužné pokladny. Průzkum agentury STEM/MARK ukázal, že mladší lidé ve věku 18 až 29 let preferují samoobslužné pokladny, protože nákup vnímají jako rychlejší a efektivnější.

Naopak starší generace, zejména lidé nad 60 let, raději volí klasické pokladny s obsluhou, kde cítí větší jistotu a komfort. Rodiny s malými dětmi také častěji zůstávají u běžných pokladen, samoobslužné skenování a placení s dítětem v náručí je totiž často mnohem náročnější, než by se mohlo zdát.