Tato česká příroda konkuruje Švýcarsku. Češi ji přesto ignorují

Máme doma přírodní poklad, který by nám ve světě mohli závidět, scenérie tak monumentální, že snesou srovnání s alpskými velikány, a přesto zůstává pro mnohé z nás velkou neznámou. Mluvíme o místě, kde se kaňony zařezávají do země, kde čistá jezera zrcadlí oblohu a kde kamenné věže vyprávějí příběhy staré miliony let. Místo, které svou syrovou krásou konkuruje Švýcarsku, ale které my, Češi, tak trochu přehlížíme.

Tak nějak v nás zakořenil pocit, že za skutečným dobrodružstvím a dechberoucí přírodou se musí cestovat daleko za hranice. Plánujeme dovolené v rakouských Alpách, sníme o norských fjordech a obdivujeme fotky z amerických národních parků. Je to takový český nešvar, tráva za plotem se zdá vždycky o něco zelenější. Přitom často ani netušíme, jaké unikáty se skrývají doslova za humny. Nejde jen o malebné kopečky a hluboké lesy, které jsou pro naši krajinu typické. Jde o místa, která mají světové parametry. Místa, kde si člověk připadá nicotně malý tváří v tvář velkoleposti přírody. Jedno takové místo, hotový geologický zázrak, leží na severu Čech a čeká, až ho konečně plně doceníme.

Tato česká příroda konkuruje Švýcarsku

Upřímně, když se řekne Broumovský výběžek, málokdo ví, co tam je. Možná se vám vybaví klášter, možná zapomenutý kout republiky. Ale že by se právě tady, vklíněné mezi Orlické hory a Krkonoše, nacházelo největší a nejdivočejší skalní město celé střední Evropy? To možná, až když řekneme, že mluvíme o Adršpašsko-teplických skalách.

Pohled do historie

Asi už jste slyšeli, že před nějakými 90 miliony lety tu bylo mělké moře. Na jeho dně se usazovaly vrstvy písku a vápence. Moře později ustoupilo a příroda začala vytvářet své tisícileté dílo. Z masivní pískovcové desky vymodelovala neuvěřitelný labyrint soutěsek, kaňonů a samostatně stojících věží, které dnes známe jako Adršpach. Dlouho to byla nepřístupná divočina, kam moc lidí nechodilo. Všechno změnil až obrovský požár v roce 1824, který trval několik dní, zničil hustou vegetaci a odhalil tak skutečnou, syrovou krásu skal. Od té doby se skály staly oblíbeným turistickým místem.

Procházka po dně křídového moře

Když vstoupíte do Adršpašských skal, hned na začátku vás přivítá azurové jezírko, zatopená pískovna s neuvěřitelně průzračnou vodou, která hraje všemi odstíny modré a zelené. Koupání je tu sice zakázané, ale už jen pohled na tu krásu stojí za to. Odtud vás zelená značka povede dál, do samotného srdce skal. Hned za rohem na vás čeká jedna z největších podivností, Homole cukru. Vysoká, štíhlá skála, která se paradoxně směrem dolů zužuje. Vypadá, jako by měla každou chvíli spadnout, a tak ji pověrčiví turisté už léta podpírají dřevěnými klacíky.

Cesta pokračuje kolem útvarů s poetickými jmény jako Džbán nebo Krakonošova lenoška až k monumentální Gotické brance. Tu nechal v roce 1839 postavit tehdejší majitel panství Ludvík Karel Nádherný a skutečně si zde připadáte, jako byste vstupovali do chrámu. Za ní se otevře Sloní náměstí, prostranství obklopené masivními skalními bloky, které skutečně připomínají obrovská zvířata. A pak už se stezka zužuje, klikatí, stoupá a klesá v nekonečném rytmu kamenného divadla.

Vzhůru za vodopády a tajemným jezírkem

Po chvíli chůze uslyšíte hukot vody. To se blížíte k Velkému vodopádu, který se řítí z výšky 16 metrů do skalní soutěsky. Jeho sílu můžete regulovat zatažením za stavidlo, což je oblíbená zábava malých i velkých. Právě zde najdete známou bustu J. W. Goetha. Ještě o kousek výš, po strmých žebřících, se skrývá další poklad, vysoko položené skalní jezírko. Tady nasednete na velkou pramičku a místní převozník vás s vtipným komentářem proveze po křišťálové hladině mezi kolmými skalními stěnami.

Milenci a Myší díra

Když se vrátíte na hlavní trasu, čeká vás zlatý hřeb. Pohled na Milence, nejvyšší a jednoznačně nejznámější skalní sousoší v Adršpachu. Dvě věže se k sobě naklánějí ve výšce přes 80 metrů a jejich silueta je prostě nezapomenutelná. Je to symbol celého skalního města a místo, kde každý vytahuje fotoaparát. První horolezci je zdolali už v roce 1923, což byl na tehdejší dobu neuvěřitelný výkon. Kousek za nimi se tyčí Starosta a Starostová, další dominantní dvojice skal. A pak už přichází finále v podobě Myší díry. Jde o nejužší místo celého okruhu, pouhých 50 centimetrů širokou skalní průrvu, kterou se musíte protáhnout. Je to zábavný test toho, jestli jste se na výletě moc nepřejedli.

Pár praktických rad do kapsy

Doba, kdy se do Adršpachu jezdilo na blind, je pryč, a to hlavně v letní sezóně. Počet návštěvníků je regulován, a proto si nezapomeňte koupit vstupenku i parkování s předstihem online na oficiálním webu. Vyberete si konkrétní den a časový slot pro vstup. Jakmile jste uvnitř, čas vás už neomezuje. Okruh měří asi 4 kilometry a vyhraďte si na něj minimálně tři hodiny. Můžete sem i se psem, ale musí být celou dobu na vodítku. Naopak kola musíte nechat u vchodu v kolárně. Takže až se příště budete zamýšlet, kam vyrazit za přírodou, zkuste se podívat na mapu Česka. To naše malé Švýcarsko na vás čeká v Broumovském výběžku.

Zdroje: adrspach.cz, jednoustopouceskem.cz, adrspasskeskaly.cz