Tímto českým autem jezdil král Egypta. Komunistům ale nepřišlo dost dobré, tak zastavili výrobu

Byla rychlá, krásná a předběhla dobu. Legendární Tatra 87 si získala světové cestovatele, avantgardní inženýry i jednoho z nejslavnějších panovníků 20. století. Přesto její výroba skončila předčasně z rozhodnutí nového režimu.

Ve 30. letech se československá Tatra stala pojmem mezi automobilkami. Zatímco jiní výrobci tehdy ještě vsázeli na konzervativní koncepce a karoserie s rovnými plechy, inženýři z Kopřivnice představili aerodynamický zázrak – Tatru 87. Model z roku 1936 měl proudnicovou karoserii navrženou pod vedením Hanse Ledwinky a Ericha Übelackera. Tvary inspirované letectvím nebyly jen na efekt, ale šetřily palivo a zlepšovaly jízdní vlastnosti.

Auto, které fascinovalo celý svět

Tatra 87 dosahovala díky osmiválci umístěnému vzadu rychlosti až 160 km/h a její spotřeba se pohybovala kolem 12 litrů, což bylo na vůz její velikosti výjimečné. Motor chlazený vzduchem umístěný za zadní nápravou spolu s nezávislým zavěšením kol a celokovovou karoserií tvořil technické mistrovské dílo. A právě díky těmto vlastnostem se dostala do rukou výjimečných lidí.

Král Farúk jako milovník techniky

Jedním z těch, kteří si Tatru 87 skutečně oblíbili, byl egyptský král Farúk I. Ten vládl Egyptu v letech 1936 až 1952 a byl známý svou zálibou v technických novinkách, luxusu a výstřednostech. Flotilu jeho vozidel tehdy zdobila řada prestižních značek, od Rolls-Royců až po Maserati, ale mezi nimi byla i československá Tatra 87. Pro její elegantní vzhled a výjimečný výkon ji údajně považoval za šperk ve své sbírce.

Podle archivních záznamů byla Tatra 87 králi dodána jako diplomatický dar nebo obchodní export v době, kdy měl ještě Československo velmi dobrou pověst v oblasti automobilového inženýrství. Vůz byl v Egyptě vnímán jako symbol pokroku.

Nacisté a smrtící elegance

Tatru 87 si ale neoblíbili jen monarchové. Během druhé světové války si ji zamilovali i někteří důstojníci nacistického Německa. O tom se ale v Kopřivnici příliš nemluvilo. Kvůli jejímu vysokému výkonu a nezvyklému způsobu ovládání totiž došlo k několika vážným nehodám, které měly často tragické následky. Dokonce se říká, že kvůli „nezkrotitelnosti“ Tatry zahynulo více německých oficírů než v některých přímých bojích. Některé přezdívky vojáků pro Tatru 87 zahrnovaly slova jako „česká pomsta“.

I přesto nelze popřít, že Tatra 87 byla v rukou zkušeného řidiče spolehlivým a mimořádně elegantním vozem. V letech 1936 až 1950 se jich vyrobilo přibližně 3 056 kusů, což z ní činí i sběratelsky mimořádně cenný model.

Konec legendy

Po roce 1948 však přišel zásadní zlom. Nový komunistický režim se distancoval od vývoje luxusních vozidel, které by evokovaly buržoazní styl nebo západní technologie. Tatra 87, ačkoliv vyráběná ještě krátce po válce, byla brzy označena za zastaralou a „nepraktickou pro masy“. Přes technické přednosti a exportní potenciál tak její výroba skončila už v roce 1950. Přímý nástupce Tatra 603 přišel až o několik let později, ale šlo již o auto zcela jiné koncepce, vytvořené pro potřeby socialistických funkcionářů.

Podle některých historiků mohla Tatra 87 i nadále konkurovat zahraničním vozům vyšší třídy, ale komunistickému vedení zkrátka nevyhovovala. Auta měla být jednoduchá, funkční a bez zbytečných ozdob. Tatře 87 ale nikdo nemohl upřít, že byla krásná. A to jí paradoxně zlomilo vaz.

A co dnes?

Tatra 87 zůstává i po desítkách let symbolem doby, kdy bylo československé strojírenství na špičce. Vůz, kterým jezdil král, a který se zároveň stal „vrahem“ několika nacistických oficírů, dnes najdeme především v muzeích nebo v soukromých sbírkách. Ceny se šplhají do milionových částek, a sběratelé si cení jak technické dokonalosti, tak výjimečného designu.

To, že její výroba skončila předčasně, je dodnes připomínkou období, kdy ideologie dokázala převážit nad kvalitou. A Tatra 87 je tak nejen technickým artefaktem, ale i mementem změn, které poznamenaly celé české automobilové dědictví.