Test postřehu: Toto pozoruhodné autíčko vyráběli v SSSR v 50. letech. Odhadnete, k čemu sloužilo?

Určeno pouze pro konkrétní skupinu obyvatel, váha necelých 500 kg, dvoudveřový kabriolet. Poznáte, o jaký vůz ze sovětské produkce, který šel každých pět let do šrotu, se jedná? A jde vůbec o plnohodnotné auto?

O auto ze Serpuchovského motocyklového závodu (SMZ) nemohl požádat jen tak někdo. Určitá skupina obyvatel jej dostávala buď zadarmo, nebo se slevou díky sovětskému systému sociálního zabezpečení. Nešlo přitom o vozidlo na dlouhou a pohodlnou jízdu, ale jen o prostředek k nutné mobilitě.

Co je na této sovětské produkci tak zajímavé?

Předně je to historické pozadí. Napovíme vám, že vozidlo vzniklo po druhé světové válce a reagovalo tak na jeden společensky nepříjemný fenomén. Někteří obyvatelé Sovětského svazu nutně potřebovali dostupné vozidlo, které by jim pomohlo v každodenním životě.

Vozidla se běžně neprodávala, ale přidělovala. Po pěti letech užívání si musel dotyčný majitel nechat vůz vyměnit, ale některým z nich se podařilo ho registrovat jako opravdové osobní vozidlo. A právě tyto kusy mají dnes sběratelskou hodnotu.

Fascinující technické údaje

Než byl vůbec vytvořen prototyp vozu, o kterém se bavíme, vznikl už v roce 1952 tříkolový vůz SL-1 s rychlostí do 20 km/h. Ten ale nebyl příliš vhodný do silničních a povětrnostních podmínek Ruska a tak vznikl koncept se čtyřmi koly a rychlostí úctyhodných 40 km/h.

Další technická specifika:

• Motor dvoutaktní jednoválec 346 cm³ s koňskou silou 10 hp, který pocházel z motocyklu IŽ–49
• Manuální čtyřstupňová převodovka s pozdějšími pěti stupni
• Objem palivové nádrže 12 litrů
• Počet vyrobených vozů byl 203 291

Poslední, modernější, ale ošklivější

Než se automobil přestal vyrábět (až v roce 1997), přišla na řadu jeho poslední a vylepšená verze s názvem S3D. Model byl vyráběn už nikoliv ručně, ale strojově. Obsahoval oproti předchozí variantě několik neduhů, které mu ubraly na jakékoliv atraktivitě. Byl celkově menší a tím pádem i méně pohodlný. Šířka byla 1,4 metru a rozvor mezi koly 1,7 metru. Navíc trpěl opravdu ošklivým vzhledem a kvalitní nebyl ani lak karoserie.

Unikátností je dvojí řazení převodů, kdy čtyři byly určeny pro jízdu dopředu a čtyři pro jízdu dozadu a to úplně stejnou rychlostí.

Proč je dnes tak vzácný

Další indicií pro úspěšnou odpověď na naši otázku je vzácnost tohoto vozu v současnosti. Jeho distribuce byla řízena státem bez možnosti prodeje. Navíc byl vůz každých pět let zničen a na jeho místo přišel nový. Vznikla tak jakási super limitovaná edice, která byla určena jen pro omezený trh a společenskou vrstvu.

Některým původním majitelům se ale podařil husarský kousek a auto si nechali registrovat jako opravdový osobní vůz v soukromém vlastnictví. A právě tyto kusy mají dnes sběratelskou hodnotu. Vedle toho je muzea vystavují jako velmi raritní artefakty.

Tak už víte, o jaký vůz se jedná a pro koho?

Možná jste uhádli správně, že jde o vůz SMZ S3A. A pro koho byl určen? Pro válečné veterány a invalidy. Dokonce existovaly různé typy podle způsobu ovládání, tedy podle typu postižení řidiče. Buď se vůz ovládal klasicky pomocí ruky a nohy nebo v jiné verzi jen oběma rukama.

Jednoduchá měla být i oprava vozu, kterou měl uživatel po 2,5 letech zdarma. Sovětský svaz kladl po celou dobu důraz na finanční nenáročnost výroby jednotlivých modelů.