Tenhle záprtek socialismu nikdy neměl vyjet na silnice. Nejnebezpečnější auto Československa nyní prodávají za 500 000 Kč

S myšlenkou na Velorex se většině z nás hned vybaví podivná tříkolová konstrukce, která vypadá spíš jako dětská hračka nebo vozítko z pohádky než skutečné auto. Přesto tento hadraplán, jak se mu přezdívalo, patří k nejikoničtějším symbolům československé poválečné vynalézavosti, ale i absurdit socialismu. Ačkoliv byl původně určený pro invalidy a jeho bezpečnost byla často terčem posměchu i obav, dnes po něm sběratelé šílí a za zachovalý kousek jsou ochotni zaplatit i půl milionu korun.

Historie Velorexu začíná v dílně bratrů Stránských v Moravské Třebové. František a Mojmír Stránští se v 50. letech rozhodli vyrobit vozítko, které by spojovalo výhody motocyklu a automobilu, a zároveň bylo dostupné pro ty, kteří si klasické auto dovolit nemohli. Výsledkem jejich snahy byl první prototyp, tehdy ještě s názvem OSKAR (kára na ose), s motory ČZ 150 a později Jawa 250. První kusy měly trubkový rám potažený duralovým plechem a kola z bicyklu. Při zkušební jízdě a prudkém zatočení však kola upadávala a ovladatelnost byla mizerná, což jen podtrhovalo, jak odvážný a zároveň nebezpečný tento projekt byl.

Hadraplán pro odvážné invalidy

Po druhé světové válce se však poptávka po levných vozidlech zvýšila a bratři Stránští začali s malosériovou výrobou. Socialistický stát však brzy převzal iniciativu a výrobu znárodnil. Velorex se tak stal oficiálním vozítkem pro invalidy, což z něj udělalo výstižnou metaforu tehdejší doby – stát se staral o „nejslabší“ tak, že jim nabízel vozítko, které bylo levné, jednoduché, ale také extrémně nebezpečné. Místo karoserie měl Velorex rám potažený koženkou, což znamenalo, že v případě nehody neposkytoval prakticky žádnou ochranu. ABS, airbagy nebo posilovač řízení byly v tomto případě doslova sci-fi, řidič a spolujezdec byli chráněni jen tenkou vrstvou látky a vlastní odvahou.

Přesto se Velorex stal fenoménem. V letech 1950 až 1971 bylo vyrobeno přes 15 000 tříkolových vozítek a později i 1 380 čtyřkolových verzí. Výroba probíhala ve Velodružstvu Solnice a vozítka se prodávala nejen v Československu, ale dostala se i do zahraničí – několik jich dodnes jezdí v Evropě, Asii, Americe a dokonce i v Austrálii. Velorex byl natolik unikátní, že se stal jediným homologovaným vozidlem s plátěnou karoserií na světě. Jeho slávu ještě podtrhly filmové role – legendární je zejména jeho účinkování ve filmu Vrchní, prchni!, kde jej řídil Josef Abrhám, nebo v seriálu Dobrá voda s Jiřinou Bohdalovou.

Není divu, že Velorex získal mezi motoristy pověst nejnebezpečnějšího auta Československa. Stačilo prudce zatočit a vozítko se mohlo převrátit. Při srážce s čímkoliv větším byl výsledek předem jasný. Přesto se našli odvážlivci, kteří v něm cestovali napříč republikou i celou Evropou. Pro mnohé byl Velorex symbolem svobody, improvizace a určitého vzdoru vůči systému, který nabízel jen omezené možnosti mobility.

Marný pokus o hadrový facelift

Po ukončení výroby tříkolových Velorexů se výrobci pokusili přijít s modernější čtyřkolovou verzí. Ta už měla částečně pevnou karoserii z laminátu a byla inspirována Fiatem 500, ale nikdy nedosáhla slávy svých předchůdců. Výroba byla ekonomicky náročná a čtyřkolový Velorex trpěl řadou konstrukčních vad, které se nikdy nepodařilo zcela odstranit. Do září 1973 bylo vyrobeno jen 1 380 kusů a výroba byla definitivně ukončena.

Dnes je Velorex kultovním sběratelským kouskem. Na burzách a aukcích se objevují zachovalé i zrestaurované exempláře, za které jsou nadšenci ochotni zaplatit astronomické částky. Zatímco ještě před deseti lety bylo možné koupit pojízdný Velorex za pár desítek tisíc, dnes ceny šplhají ke 400–500 tisícům korun. I nepojízdné kusy se prodávají za více než 170 tisíc korun, a pokud se objeví v perfektním stavu, zájemci se předhánějí v nabídkách.

Kult Velorexu žije dál!

Existují kluby, srazy, muzea a dokonce i závody. Nadšenci si vozítka pečlivě renovují, vyměňují si zkušenosti a sdílejí příběhy o dobrodružstvích na třech kolech. Velorex je dnes symbolem určitého životního stylu, nostalgie po časech, kdy stačilo málo k tomu, aby člověk vyrazil na cestu. Je to připomínka doby, kdy se improvizovalo, šetřilo a hledaly se cesty, jak obejít omezení systému.

Ať už byl Velorex jakkoliv nebezpečný, jeho příběh svědčí o tom, že i takový „záprtek socialismu“ se může stát legendou, kterou dnes sběratelé vykupují za ceny, o kterých se jeho tvůrcům nikdy ani nesnilo.