Skvělá zpráva: Auta jsou dnes levnější než kdy dřív! Na nový rodinný vůz stačí šetřit jen rok
Sledovat v Google Zprávách
Mnoho lidí vzpomíná, že za socialismu bylo lépe, protože byly nižší ceny. Ve skutečnosti to tak nebylo, jak si ukážeme na příkladu nákupu osobního auta.
Jako příklad si vezměme klasické osobní auto, které se prohánělo na našich silnicích na konci 80. let – Škoda 105L. Šlo podle tehdejších měřítek o kvalitní rodinný vůz, který se začal vyrábět v roce 1976 a poprvé si ho mohli lidé prohlédnout v Brně na tradičním Strojírenském veletrhu (samozřejmě dříve ho viděli vybraní funkcionáři komunistické strany).
Škoda 105L za 18 platů
Tuto škodovku si mohli lidé v roce 1989 koupit v Mototechně za 57 760 Kčs. To odpovídalo 18 průměrným měsíčním platům občana Československa. Podle tehdejších statistik byla průměrná mzda 3 170 Kčs. Nové auto si tak člověk z běžného platu příliš dovolit nemohl, takže musely pomoci úspory či půjčky.
Auto jen z Tuzexu a Mototechny
Dostupnost automobilů nebyla také nijak valná. Jak jsme zmínili, Mototechna byl jediný prodejce automobilů, tedy s výjimkou Tuzexu, kde se ale kupovala auta ze zahraničí a ty už vůbec nebyly pro každého, protože nákup byl možný jen za bony. I na obyčejné škodovky se ale čekalo v pořadnících Mototechny dlouhé měsíce. Lidé se tak snažili všemožně dostat na začátek seznamu, aby se k vytouženému vozu dostali rychleji.
Fabia 1.0 TSI za 12 platů
Pokud bychom tedy nějak shrnuli tehdejší situaci, tak na průměrné rodinné auto jste museli složit 18 platů a ještě jste na něj čekali v pořadníku. Jaká je situace dnes? Jako druhý exemplář jsme si vzali rovněž běžnou osobní škodovku – vůz Škoda Fabia v motorizaci 1.0 TSI. Ta se dá v nejlevnějším provedení koupit zhruba za 460 tisíc korun. Jestliže je dnes průměrná mzda 40 tisíc korun, pak je jednoduchým výpočtem zřejmé, že na novou Fabii nám stačí 12 měsíčních platů.
V takto jednoduchém porovnání navíc není započítán ten fakt, že dnešní Fabia je naprosto neporovnatelné auto s tehdejší Škodou stopětkou. Za relativně malé peníze si navíc můžete pořizovat různé stupně výbavy, doplňků či dodatečných služeb. Nic z toho v 80. letech nebylo možné.
Soused kutil dnes už nepomůže
Samostatnou kapitolou jsou také náhradní díly. Dnes mají majitelé automobilů k dispozici sítě autorizovaných i neautorizovaných servisů, prakticky vše lze opravit, tedy pokud na to má člověk peníze. V dobách před revolucí byl tu nedostatek toho či onoho, náhradní díly prakticky neustále chyběly. Výhodou ovšem tehdy bylo, že automobil si umělo mnoho lidí opravit samo. Mít v baráku zručného opraváře aut bylo samozřejmě největší terno. Zkrátka opravit si auto svépomocí byla tehdy poměrně normální věc. Do opravy dnešních vozidel s pokročilými technologiemi a prošpikovaných elektronikou, už se většina mužů raději nepouští a svěří tuto práci odborníkům.
Auto na 30 let
V prospěch starých škodovek můžeme připočítat ještě jejich dlouhověkost. Byly vyráběny v době, kdy lidé měli vidinu, že si koupí jen jedno auto za život. Škoda 105L ale i další modely, byly prostě držáky, které jezdily na našich silnicích ještě v pozdních 90. letech nebo na přelomu tisíciletí, to znamená, že mnohé byly vyrobeny před třiceti lety.
Dnešní automobily jsou brány více jako spotřební zboží, u kterého nečekáte, že vám vydrží dvacet let. Ostatně i stále se měnící normy a zpřísňující se regulace dlouhověkosti automobilů příliš nenahrávají, stejně jako kvapné tempo vývinu nových technologií. Zatímco za oněch 18 platů jste tehdy dostali auto, které by vám mělo sloužit minimálně jednu generaci, dnes kupujeme auta s horizontem výrazně kratším.
To vše potřeba vzít v úvahu při porovnávání cen tehdejších a dnešních automobilů. Výsledek je i při započítání všech zmíněných faktorů jasný – za socialismu byly auta výrazně dražší a také méně dostupná než dnes.
