Odborník prozradil, jak vyzrát na radary měřící rychlost. Tohle si hlídejte a nedostanete pokutu

S úsekovými radary a moderními měřicími kamerami se v Česku setkává řidič dnes téměř na každém druhém výjezdu z obce, na dálnici i uprostřed poklidných okresek. Vědomí, že naše rychlost je pod drobnohledem digitálních očí, budí respekt, drobné napětí i touhu obejít systém, aniž bychom si sypali popel na hlavu nad porušením dopravních pravidel.

Skutečný odborník na měření rychlosti a správní řízení ale radí – pokud pochopíte, jak systém funguje, dokážete se většině pokut úspěšně vyhnout prostě tím, že neuděláte banální chybu. Žádné triky, žádné vynalézání, pouze správné načasování a pár základních znalostí.

Úsekové měření: Spravedlnost, nebo past na řidiče?

Na rozdíl od klasického radaru, který změří vaši aktuální rychlost v jednom bodě, pracuje úsekové měření s průměrnou rychlostí. Systém funguje tak, že vás snímá kamera při vjezdu do úseku – tento bod bývá označen bílým příčným pruhem přes silnici a výrazným symbolem „Radar – měření rychlosti“. Na druhém konci úseku stojí další kamera, která si vás opět zachytí. Systém pak porovná vzdálenost a čas průjezdu a výsledkem je průměrná rychlost vašeho auta za celý měřený úsek. Pokud jste překročili povolený limit, systém, nikoli policista, zaznamená přestupek a pokuta k vám dorazí poštou nebo do datové schránky.

Chcete-li tedy trestu předejít, nestačí prosté zpomalení pod kamerou. Sledujte začátek i konec úseku, a pokud jste začátek projeli příliš rychle, zpomalte i v průběhu a ke konci úseku, aby byl váš rychlostní průměr v limitu. Funguje to, protože systém opravdu řeší průměr, nikoli jednotlivé extrémy. Pokud například měřený úsek projedete rychle na začátku, ale posledních pár set metrů už jedete pod limitem, šanci na vyhnutí se pokutě podstatně zvyšujete – systém s tímto manévrem počítá a započte zpomalení do finálního výpočtu.

Kombinovaná úseková měření a riziko těsně za kamerou

Pozor ovšem na lokality, kde úsekové měření kombinuje také stacionární radar s okamžitým měřením. Některá města nasazují systém v takovém pořadí, že okamžitý radar zaznamenává rychlost hned v prvních metrech úseku, takže zpomalit už je pozdě. Typickým příkladem je Praha, kde v ulici Libocká radar měří před i uvnitř úseku. Zde sází na nepozornost řidiče, který by riskoval změnit rychlost až za kamerou – systém to zkrátka neodpustí a pokuta je v tu chvíli téměř jistá.

Jak poznat radar, kde vám pokuta nehrozí?

Často se diskutuje, že některé radary (obzvlášť na hranicích nebo v tranzitu) nejsou měřidly českých správních orgánů, ale jsou evropského typu – pouze informují, monitorují statistiku nebo jsou instalovány kvůli provozním datům, ne však pro pokutování. Takové radary bývají označené odlišně. V Česku se však drtivá většina radarů používá opravdu k prokázání důvodu postihu řidičů. Poznávacím znakem spolehlivého měřidla, které generuje pokuty, je kombinace:

• výrazné značení „měření rychlosti“, symbol radaru, bílý pruh přes cestu
• povinné schválení přístroje metrologickým ústavem – každé zařízení musí být pravidelně kalibrováno a mít evidenční číslo
• radar je jasně spojen s konkrétní městskou částí, obecním úřadem nebo státní správou

Toleranční hranice a „bezpečný“ limit

Správně schválené radary v Česku mají toleranci – 3 km/h do 100 km/h a 3 % nad 100 km/h. V praxi to znamená, že pokud jedete na padesátce 54 km/h podle radaru, jste teprve na spodní hraně postihu. Každý radar musí mít platnou certifikaci, bez které by pokuty nebyly vymahatelné. Z praxe ale vyplývá, že většina obcí má radary nastavené citlivě a stačí i drobné překročení, abyste se automaticky zařadili mezi „šťastné adresáty“ výzvy k zaplacení.

Pamatujte, že účelem měření rychlosti není řidiče nachytat, ale chránit životy a zdraví. Záměrně hledat mezery v systému nebo používat triky na detekci radarů rozhodně nedoporučujeme. Nejlepším způsobem, jak se vyhnout pokutě i ohrožení sebe a ostatních, je sledovat značky a jet bezpečně v rámci limitů. Radary neslouží pro potěšení úředníků. Existují, aby změřily naši disciplínu i ohleduplnost.