Ponížení před celým světem: Z pásu sjelo nejhorší auto z dílny škodovky

Na konci 80. let v době, kdy svět mířil k moderním hatchbackům s pohonem předních kol, se z československých továren vyřítila Škoda 136. Pro některé vrchol domácí produkce, pro jiné symbol zastaralosti a terč posměchu. A právě to z ní dodnes činí jedno z nejkontroverzněji vnímaných aut své doby.

Na první pohled by se mohlo zdát, že model Škoda 136 byl v roce 1987 logickým zakončením celé řady Typ 742, která zahrnovala vozy 105, 120, 125, 130 a další. Měl výkonnější motor, lepší brzdy a tužší podvozek. Jenže to vše přišlo v době, kdy Evropa dávno opustila koncepci pohonu zadních kol s motorem vzadu. Západní automobilky tehdy nabízely vozy s moderními bezpečnostními prvky, kvalitnějším odhlučněním a praktičtější koncepcí. Československý průmysl však stále spoléhal na řešení, které bylo v západní Evropě již překonané.

Auto, které přišlo pozdě

To byl jeden z hlavních důvodů, proč se Škoda 136 a její příbuzná 135 staly předmětem posměchu. Jejich vzhled, ač mírně upravený, vycházel ze základní linie z roku 1976. V době, kdy konkurence nabízela moderní a atraktivní modely jako Volkswagen Golf II nebo Peugeot 309, působila karoserie škodovek zastarale.

Socialistický exportní paradox

Vozy řady 742 se vyvážely do mnoha zemí včetně Velké Británie. Tam si je zákazníci kupovali hlavně kvůli nízké ceně. Zároveň se však staly populárním cílem britského humoru. Vtipy na adresu škodovek se objevovaly v televizních pořadech, časopisech i běžných rozhovorech. Jeden z nich například tvrdil: „Proč má Škoda vyhřívané zadní sklo? Aby zahřála ruce tomu, kdo ji tlačí.“ Taková hláška, ač nadsazená, přispěla k obrazu auta, které reprezentovalo „technickou ostudu“.

Přitom Škoda 136 nebyla bez zajímavých technických vylepšení. Dostala výkonnější motor o výkonu 46 kW, který využíval hliníkovou hlavu válců, a novou zadní nápravu. Podvozek byl tužší a brzdy účinnější. Přesto už to nestačilo. Svět se mezitím posunul. Spotřebitelé požadovali pohodlí, bezpečnost a moderní design, což tato koncepčně zastaralá škodovka nemohla nabídnout.

Konec jedné koncepce

Model 136 byl posledním vývojovým stupněm konstrukce s motorem vzadu, která dominovala československé výrobě více než dvacet let. V čase jejího vzniku už ale bylo zřejmé, že se jedná o technologicky mrtvou větev. Ostatní automobilky přešly na přední pohon, lepší využití prostoru i novější konstrukční postupy. Škoda 136 tak zůstala jako osamělý zástupce minulosti, zatímco trh směřoval zcela jiným směrem.

Ačkoliv byla mnohými kritizována, někteří majitelé si ji pochvalovali. Auto bylo nenáročné na servis, dostupné a konstrukčně jednoduché. V mnoha případech také spolehlivé. Jenže ve srovnání se západní konkurencí, která nabízela více komfortu a výkonu, působila jako relikt minulosti.

Zapomenutá i zesměšněná

Po roce 1989 se automobilka Škoda vydala zcela novým směrem. Nové modely Favorit a později Felicia měly již motor vpředu a odpovídaly moderním trendům. Škoda 136 zmizela z výroby v roce 1990 a během několika let také z většiny silnic. Některé exempláře přežily v garážích sběratelů, jiné podlehly korozi nebo byly sešrotovány.

Odborníci dnes vnímají model 136 jako symbol přechodného období. Mechanik, který se specializuje na opravy starších vozů, k tomu říká: „Byla to snaha vytěžit z koncepce s motorem vzadu maximum. V rámci možností to nebyl špatný vůz, ale trh už požadoval něco úplně jiného.“

Označení Škody 136 za nejhorší auto z dílny automobilky vychází spíše z historických a společenských souvislostí než z reálné technické analýzy. Šlo o vůz, který dorazil příliš pozdě a nedokázal držet krok s konkurencí. Jeho ostuda spočívala v tom, že byl symbolem technologické stagnace.

Ponížení před světem tedy nespočívalo v tom, že by auto samo o sobě bylo nekvalitní, ale v tom, že ukazovalo, jak moc Československo zaostávalo za zbytkem Evropy. A právě to z něj v očích veřejnosti učinilo nechtěnou ikonu jedné éry.

A tak dnes, když se někdo podívá na fotografie Škody 136, možná se usměje nebo si vybaví nějaký ten vtípek z televize. Ale stejně tak by si mohl připomenout, že šlo o důstojné rozloučení s technologií, která kdysi držela stát na čtyřech kolech.