Polská automobilová pomsta: Po hodině v přibližovadle pro liliputy Čechovi odumírají spodní končetiny

Kdo někdy usedl za volant, na ten zážitek nikdy nezapomene. Skoro jako by se Poláci chtěli mstít. Průměrně vysoký člověk se do něj vešel jen stěží, pro klaustrofobiky to byla noční můra. Místo pro nohy nebylo ani vpředu, ani vzadu. Možná už tušíte, o jakém legendárním vozu ze sedmdesátek je řeč.

Jeho původní výrobní jméno znělo Fiat 126p, málokdo mu však řekl jinak než Maluch. Tohoto polského „drobečka“ sice využívala celá jedna generace řidičů ve střední a východní Evropě, dnešní standardy na pohodlí a prostor by ale nesplňoval.

Po hodině jízdy průměrně vysokému Čechovi s nadsázkou odumíraly končetiny. Pro Poláky přesto představoval řešení, které pomohlo s masovou motorizací země.

Italský původ

Historie tohoto „přibližovadla pro liliputy“ se začala psát v roce 1972, kdy byl v Itálii poprvé uveden na trh Fiat 126 jako nástupce populárního Fiatu 500. Motor se nacházel vzadu a byl chlazen vzduchem. Zpočátku měl objem 594 centimetrů krychlových, v roce 1987 u verze 126 Bis se dočkal zvětšení na 704 centimetrů krychlových. Tento model měl už kapalinové chlazení a dokonce obsahoval výklopné zadní dveře.

V Polsku se roku 1973 začal vyrábět Fiat 126p, který se od italského originálu lišil například výškou podvozku, jiným typem mřížky chladiče nebo oranžovými blikači.

Malé auto, které si získalo srdce Poláků

Karoserie hranatého střihu se snažila nabídnout víc prostoru než předchůdce, ve výsledku šlo však stále o vozítko s rozměry, které připomínaly spíše golfový vozík než seriózní dopravní prostředek. To nic neměnilo na tom, že se vůz v Polsku zabydlel a díky nízké pořizovací ceně patřil na začátku 80. let k nejprodávanějším autům vůbec. Někteří si na něho však museli počkat klidně i několik let.

Dlouhé čekání na obálku od soudruhů

Soukromé vlastnictví auta bylo v komunistických zemích výsadou a poptávka vysoce převyšovala nabídku. Zájemce musel nejdříve podat oficiální žádost, která putovala k posouzení na příslušné úřady. Poté následovalo dlouhé čekání. „Z dnešního pohledu to bylo něco neuvěřitelného. Vedeny byly pořadníky, do kterých se zájemci zapisovali. Člověk musel vůz nejprve zaplatit a pak celou řadu měsíců, někdy dokonce až roků čekal na tajemnou obálku s výzvou k odběru vozu,“ popsal proces redaktor polského automobilového magazínu Stanislaw Uklanski.

V době centrálně plánované socialistické ekonomiky bylo rozhodování o výrobě nového automobilu především politickým rozhodnutím. Myšlenka vyrábět malý a dostupný vůz pro širokou veřejnost se představitelům Polska zprvu nelíbila, protože na trhu už existoval podobný model Syrena. Automobily se tehdy navíc dovážely i z jiných států východního bloku.

Jedno auto, více názvů

Jen ti nejznalejší z pamětníků by si vzpomněli na originální jméno vozu. Auto si vysloužilo celou řadu přezdívek. Již zmiňovaná Maluch pochází z polského výrazu pro malé dítě. Natolik se ujala, že si ji automobilka později osvojila jako oficiální název.

V jiných zemích se vozu říkalo různě – v Maďarsku například kispolák (v překladu malý Polák), v bývalé Jugoslávii Peglica (žehlička), v Irsku a Velké Británii Bambino (italsky dítě).

Úspěch v Číně

Roky slávy si Maluch užil i v Číně, kam ho Polsko jako jedno z prvních osobních aut dováželo. Ze začátku zde sloužil především jako taxík, později začal plnit garáže soukromých majitelů. Také v asijské zemi se těšil velké oblibě a stal se jedním z nejprodávanějších vozidel.

Poslední model Fiat 126 sjel z výrobní linky 22. září 2000.