Nejbolíbenější auto všech Čechů skončilo. Z důvodu se potrháte smíchy

Bylo levné, jednoduché a milovali ho nejen studenti. Jenže časem přišly nové unijní normy a ty jeho příběh nenávratně uzavřely. Škoda Fabia Junior byla jednou z posledních opravdu dostupných variant, ale výrobcům se ji už nevyplatilo vyrábět.

Chyběly ji koberečky, klimatizace nebo třeba lakované nárazníky. Jenže to nebylo to jediné.

Auto, které si zamilovali šetřílci

Na začátku nového tisíciletí patřila Škoda Fabia k nejoblíbenějším modelům v českých ulicích. Verze Junior, která přišla kolem roku 2001, šla ještě dál. Nabízela extrémně zjednodušenou výbavu, často bez autorádia, bez elektrických oken i bez centrálního zamykání. Nechyběla však spolehlivost a dostupnost.

Cena byla ovšem v době uvedení velmi atraktivní, okolo 220 tisíc korun. Pro srovnání: v období, kdy se prodávala, byla průměrná hrubá mzda v Česku necelých 16 tisíc korun. Fabia Junior se tak stala symbolem mobilizace českých domácností a z hlediska poměru cena/výkon byla mimořádně výhodnou volbou.

„To auto jste mohli koupit nové za pár set tisíc, spotřebu měla rozumnou, opravy jednoduché. Kdo nepotřeboval frajeřinky, byl nadšený,“ popisuje automobilový historik Jiří Janda.

Brusel zavelel

Evropská unie začala po roce 2005 zavádět stále přísnější normy týkající se výbavy vozidel, emisí, bezpečnostních prvků i ochrany chodců. Fabia Junior měla například jen dvě airbagy, žádné ESP, a často chyběly i tak základní prvky jako ABS. Jakmile se tyto prvky začaly stávat povinnými, automobilka musela model buď zásadně upravit, nebo ukončit jeho výrobu.

Kromě bezpečnosti přibyly i požadavky na ekologii. Norma Euro 4 znamenala přechod na dražší motory se složitějším řízením emisí. Fabia Junior s jednoduchým benzinovým čtyřválcem 1.2 HTP přestávala odpovídat aktuálním požadavkům.

Dnes by auto bez stabilizačního systému, airbagů pro kolena řidiče, pokročilého brzdného asistenta nebo monitoringu jízdních pruhů neprošlo homologací. A to ani při použití výjimek pro levné vozy.

Ironie, která zarmucuje

A tak tu máme situaci, která působí až absurdně. Auto, které svou jednoduchostí a nízkou cenou otevřelo cestu k mobilitě tisícům Čechů, skončilo proto, že nemělo výbavu, kterou většina zákazníků ani nepostrádala. V očích regulátorů však nevyhovovalo současné představě o bezpečnosti a udržitelnosti.

Zatímco dříve šlo o vůz pro lidi, kteří chtěli jen dojet z bodu A do bodu B, dnes by Fabia Junior bez splnění desítek stran požadavků nemohla vůbec opustit výrobní linku.

V době nástupu elektromobilů, autonomních funkcí a pokročilých technologií tak působí konec Fabie Junior a dalších podobně koncipovaných modelů jako bizarní. Nejde jen o nostalgii, ale o velmi praktický důsledek předpisů, které i přes dobrý úmysl znemožnily existenci opravdu dostupných vozů.

Levná auta už nejsou v módě

Podle Asociace evropských výrobců automobilů zmizela od roku 2015 z evropského trhu většina modelů s cenou pod 300 tisíc korun. Důvodem je nejen inflace a rostoucí náklady, ale právě i unijní regulace.

Nový model musí splňovat řadu technických i administrativních požadavků – od povinné instalace černých skříněk, přes asistenty pro detekci únavy řidiče, až po systémy automatického brzdění nebo signalizace při opuštění jízdního pruhu. To vše vede k nárůstu ceny o desítky tisíc korun už ve fázi návrhu.

Kvůli normě Euro 7 se dokonce zvažovalo uzavření některých montážních linek v Česku. Automobilky upozorňovaly, že u levných aut prostě nelze dodržet limity, a ještě na nich vydělat.

Tento tlak vedl k zániku celé třídy cenově dostupných modelů, mezi které Fabia Junior bezesporu patřila. Kdo dnes chce malý a levný vůz, je odkázán na ojetiny, které však už neodpovídají současným bezpečnostním ani ekologickým standardům. Anebo musí přijmout kompromisy v podobě částečně elektrifikovaných modelů bez nároku na komfort a prostornost.

Fabia Junior se tak stala nejen reliktem své doby, ale i symbolem toho, jak může snaha o lepší zítřky vést k paradoxnímu výsledku, tedy ke konci aut, která lidé opravdu chtěli.