Když se Rus snaží o eleganci. Tomuto paskvilu na čtyřech kolech se dodnes směje celá Evropa

Zatímco v Evropě zuřila válka, sovětští konstruktéři v automobilce GAZ začali pracovat na projektu, který měl být symbolem nadcházejícího vítězství. Podle tohoto smělého plánu nesl i jméno Poběda, rusky vítězství. Ne každý však snahy soudruhů ocenil. Původně zamýšlené elegantní auto zprvu vypadalo jako paskvil na čtyřech kolech, kterému se dodnes směje celá Evropa.

Šéfkonstruktér Andrej Alexandrovič Lipgart vedl tým, který měl vytvořit první sovětský automobil se samonosnou karoserií. Ironií bylo, že design byl silně inspirovaný západními vzory, konkrétně německým Opelem Kapitän a americkým Chevroletem Fleetline.

První prototyp byl dokončen v listopadu 1944, přesně na výročí říjnové revoluce. Když byl v červnu 1945 představen nejvyšším sovětským představitelům včetně Stalina, diktátor osobně rozhodl o osudu vozu. Původně měl nést jméno Rodina (v překladu Vlast), ale Stalin prosadil alternativní název Poběda. Navíc zakázal výrobu výkonnější šestiválcové verze M25 a nařídil, aby se vyráběl pouze úspornější čtyřválcový model M20.

Sériová výroba oficiálně začala 21. června 1946, ale realita byla naprosto odlišná od slavnostních prohlášení. Prvních několik měsíců se jen stěží dalo hovořit o sériové produkci, protože vznikalo jen několik desítek aut ročně sestavených prakticky ručně. Sovětské automobilky totiž neměly téměř žádné zkušenosti s vlastním vývojem a výrobou osobních automobilů.

Vývoj provázelo množství komplikací

Problémy s Pobědou hraničily s absurditou. Nedostatek kvalitní oceli donutil výrobce k tomu, aby místo velkých kusů karosérie svařovali dohromady mnoho malých kousků plechu. Výsledkem byla nejen zvýšená hmotnost a prodloužená doba výroby, ale především katastrofálně nízká kvalita.

Karosérie vozu byla tak málo tuhá, že se v ní objevovaly praskliny. Okna vypadávala z rámů, topení nefungovalo. Do interiéru pronikala voda i prach kvůli nekvalitním těsněním. Zadní listová pera byla poddimenzovaná a cestující se museli potýkat s obrovským hlukem. Vůz měl navíc problémy vyjet i do malého kopce.

Tyto komplikace byly natolik závažné, že v říjnu 1948 musela být výroba zcela zastavena. Tehdejší šéf automobilky GAZ byl vyhozen a samotný konstruktér Lipgart jen těsně unikl stejnému osudu.

Ve snaze dokázat odolnost vozu se konstruktéři uchýlili k bizarnímu experimentu. Při první testovací sovětské atomové explozi 29. srpna 1949 umístili do kazašské pouště několik vozů Poběda v různých vzdálenostech od epicentra výbuchu. Všechna auta shořela.

346 konstrukčních změn

Sériová výroba v pravém slova smyslu se rozběhla až v listopadu 1949 po provedení 346 konstrukčních změn. Postupně se dařilo odstranit nejhorší závady a Poběda se pomalu měnila z technického fiaska na použitelný automobil. V roce 1950 byla zavedena modernizovaná převodovka se synchronizací 2. a 3. stupně. O pět let později přišla třetí série s označením GAZ-M20V s upraveným motorem a vylepšenou brzdovou soustavou.

Sovětský lid si auto nemohl dovolit

Poběda měla být symbolem poválečného sovětského života, skutečnost byla ovšem jiná. V 50. letech stál vůz 16 až 20 tisíc rublů. Běžný sovětský občan si takové auto proto nikdy nemohl dovolit. Paradoxně tak zůstalo nedostupné pro široké masy, které mělo reprezentovat.

Většina vozů skončila ve službách státních úředníků nebo jako taxíky. Do konce výroby v roce 1958 vzniklo celkem 235 999 kusů auta.