Funguje nepřetržitě, ale nikdo netuší, jak. Nejzáhadnějšího přístroje světa se vědci 185 let bojí dotknout

Lidé se běžně s úžasem pozastavují nad technologiemi, jež v minulosti vymysleli různí odborníci a které nám dodnes slouží. Mezi ně může patřit třeba fungování elektřiny, svícení žárovkou nebo schopnost letadel létat. Jedno zvláštní zařízení najdeme i v Oxfordu – funguje bez přestávky už od roku 1840 a dodnes nikdo přesně netuší, proč se ještě nezastavilo.

I když už se lidé na této planetě pohybují ohromně dlouhou dobu, stále existují věci, které nikdo z nás tak úplně nechápe. Vědci tak mají i v roce 2025 spoustu práce s pochopením různých věcí, které známe už stovky let. Jednou z věcí, nad kterou se svět podivuje už 185 let, je zařízení, které sestavil profesor fyziky Robert Walker na Oxfordské univerzitě. Tam ho lze nalézt i dnes, v perfektním stavu a zcela funkční. 

Zázračný zvonek, který zvoní od roku 1840

Zajímavý přístroj, kterým je elektrický zvonek, nedává vědcům spát už opravdu dlouho. Vzhledově není nijak zvlášť krásný a ani on sám by nebyl tak zajímavý, kdyby nefungoval tak dlouhou dobu. Toto zařízení funguje na bázi dvou sériově spojených suchých baterií, pod nimiž jsou umístěny dva zvonky a kovová kulička.

Zvonek je téměř neslyšitelný, protože je schovaný za dvěma vrstvami skla, ale zvoní téměř nepřetržitě – už 185 let. Zvonění údajně připomíná tajemný šepot. Jak je ale možné, že zvonek na baterii tak dlouho funguje, když běžné spotřebiče na baterie vydrží většinou jen pár měsíců nebo let?  

Vědci se nejdříve domnívali, že se jedná o tzv. perpetuum mobile, tedy experiment věčného pohybu, jež ke svému provozu nepotřebuje funkční baterie, to se ale nakonec ukázalo být nepravdivé. Spotřeba baterie je pravděpodobně tak extrémně nízká, že se zatím nevybila a zařízení jednoduše dodnes funguje. Přesto nikdo nedokáže konkrétně vysvětlit jak a proč tomu tak je. Vědci chtěli zvonek rozebrat, ale báli se, že by po složení už nefungoval, a tak to raději neudělali.

Z čeho přesně se zvonek skládá? 

Jak jsme již zmínili, zařízení obsahuje dvě baterie. Pod těmi se nachází dva malé zvonky a mezi nimi je zavěšena malá kulička o průměru cca 4 mm. Právě tato kulička je střídavě elektrostatickou silou přitahována a odpuzována od jednoho zvonku ke druhému. Každým tímto pohybem se nabije malým nábojem z baterie a následně je odpuzována, což vede k neustálému pohybu a zvonění zvonečků.

Samotné baterie jsou složeny z údajně až tisíce vrstev cínových plátků proložených papírem, jenž je obalen oxidem manganičitým a také sírou, která bojuje proti vlhkosti. Baterie nebyly nikdy vyměněny, jsou tedy původní. Vynálezcem těchto baterií je pravděpodobně Giuseppe Zamboni.

Zařízení si občas dává pauzu, ale po čase se vždy rozjede

I když záhadný zvonek nikdy zcela nepřestal pracovat, párkrát už se přece jen stalo, že si dal pauzu. Za to mohla pravděpodobně vysoká vlhkost, kvůli které zařízení nemělo vhodné podmínky pro provoz. Jakmile se podmínky zlepšily, zvonek opět začal fungovat – to jen dokazuje jeho ohromnou výdrž. Guinnessova kniha rekordů označila jeho baterii za nejodolnější na světě. Za dobu své existence už kuličky ve zvonku kmitaly více než 10 miliardkrát.

Elektrický zvonek se nachází v předsálí Clarendonovy laboratoře na Oxfordské univerzitě a je ukryt za dvěma vrstvami skla, takže je přístupný k prohlídce, ale není plně volně přístupný veřejnosti. Pokud byste si ho chtěli prohlédnout na vlastní oči, pravděpodobně byste museli být studentem nebo zaměstnancem Oxfordské univerzity.