Evropa opět přechází na ruský plyn

Evropa, která se v posledních letech snažila výrazně diverzifikovat své energetické zdroje, se znovu obrací k dodávkám plynu z Ruska. Tento krok, který lze považovat za pragmatickou reakci na vývoj situace, vzbuzuje řadu otázek ohledně dlouhodobé energetické bezpečnosti kontinentu. Zvyšující se objemy ruského plynu do Evropy přicházejí navzdory snahám o snižování závislosti na tomto dodavateli.

Evropa prochází komplikovaným obdobím přizpůsobování svých energetických strategií. Změny geopolitických vztahů, ekonomické tlaky a aktuální potřeba zajištění dostatečných zásob pro nadcházející zimu vytvářejí novou dynamiku. Podle statistik se dodávky ruského plynu do Evropy za prvních deset měsíců roku 2024 zvýšily o 15 % ve srovnání s předchozím rokem.

Tento růst je důsledkem zvyšování přepravního objemu plynu přes plynovod TurkStream, jenž nyní představuje klíčovou trasu pro ruské energetické suroviny.

Hlavní zdroje růstu dovozu plynu

Jedním z hlavních důvodů růstu je přesměrování energetických toků v rámci EU. Řecko, které v minulosti upřednostňovalo zkapalněný zemní plyn (LNG), snížilo jeho nákupy a zdvojnásobilo import plynu z Ruska prostřednictvím plynovodů. Současně dochází ke stabilním dodávkám přes Ukrajinu, což však může být do budoucna ohroženo kvůli plánovanému ukončení tranzitní smlouvy mezi Kyjevem a Gazpromem.

V říjnu 2024 Gazprom dodal nejvyšší objemy plynu od srpna 2023, čímž dosáhl 2,84 miliardy kubických metrů měsíčně. Tento vývoj jde ruku v ruce s poklesem dodávek LNG do Evropy o více než 17 miliard kubických metrů za prvních deset měsíců roku, což činí Evropu znovu zranitelnou vůči ruskému plynu.

Energetické dopady ukrajinské tranzitní krize

Před blížícím se vypršením smlouvy na tranzit plynu přes Ukrajinu se očekává, že Evropa přijde o přibližně 13–15 miliard kubických metrů ročního dovozu. Tato situace bude mít výrazný dopad především na Slovensko, Maďarsko a Rakousko, kde ukrajinská trasa stále hraje zásadní roli. Ukrajina navíc zdůrazňuje svůj strategický zájem omezit příjmy Ruska z tranzitních poplatků, čímž posiluje tlak na evropské státy hledající alternativní zdroje.

Situaci komplikuje i ekonomická stránka. Ceny plynu na evropském trhu již nyní dosahují rekordních hodnot za rok 2024. Po ukončení tranzitu přes Ukrajinu se očekává další růst, který ovlivní nejen spotřebitele, ale i průmyslové podniky v regionu. Pro Českou republiku, kam ruský plyn stále proudí nepřímo přes Slovensko, to znamená další výzvy spojené s hledáním nových dodavatelských cest.

Alternativy a diverzifikace: Realita vs. ambice

Evropská unie se v posledních letech snažila diverzifikovat své energetické zdroje. Zkapalněný zemní plyn, zejména z USA a Kataru, měl být hlavním prvkem této strategie. Přesto se ukazuje, že Evropa nedokázala plně nahradit ruské dodávky, což vede k opětovnému zvýšení závislosti na této zemi. Pro některé státy, jako je Rakousko, se navíc ruský plyn ukázal jako ekonomicky nejvýhodnější řešení, což podtrhuje pragmatický přístup k energetické bezpečnosti.

Další potenciální zdroje, jako je plyn z Ázerbájdžánu nebo Alžírska, sice mohou částečně nahradit výpadky ruských dodávek, ale jejich kapacita zatím nestačí k pokrytí poptávky celé Evropy. Terminály LNG v Polsku, Německu a dalších zemích navíc čelí technickým a logistickým omezením.

Co přinese budoucnost?

Přestože Evropě v roce 2024 nehrozí bezprostřední energetická krize, konec ukrajinského tranzitu bude znamenat další zátěž pro již tak napjatý trh. Podstatným faktorem bude schopnost EU rychle reagovat a efektivně využívat stávající zásoby, které jsou podle odhadů naplněny z více než 90 %.

Energetická budoucnost Evropy bude záviset na politické jednotě, investicích do alternativních zdrojů a schopnosti rychle přizpůsobovat dodavatelské trasy. Opětovné zvýšení dovozu ruského plynu však ukazuje, že zajištění energetické soběstačnosti zůstává pro Evropskou unii obtížnou výzvou.