Dříve to nestálo ani 50 Kč, dnes to má cenu skoro 100 000 korun. Lidé to mají stále doma a jen se na to práší.

Dříve nevinná zábava pro děti a počítačové nadšence, dnes miliardový průmysl, který svou velikostí zastiňuje i průmysl filmový. Řeč je o počítačových hrách. Toto médium si za posledních více než třicet let prošlo překotným vývojem. Změnila se hlavně distribuce her, která přešla výhradně do digitálu. Pamětníci si ale jistě vzpomenou na své první hry na disketách. A právě z disket se dnes stalo vzácné sběratelské aktivum.

Kultovní hra DOOM letos oslavila dvaatřicetiny. Co tehdy šokovalo svět brutální grafikou a akčním tempem, se dnes stává předmětem zájmu sběratelů a hráčských nadšenců. Originální krabicové verze DOOMu a dalších her z 90. let dosahují na aukcích překvapivých výsledků. Kdo si v devadesátkách schoval pod postel krabici s DOOMem, má dnes možná v rukou poklad v ceně ojetého auta. Retro hry tak zažívají nečekaný návrat. Může za to nostalgie, ale i kvůli rostoucí sběratelská hodnota.

Přelom pro herní průmysl

V prosinci 1993 spatřila světlo světa akční hra DOOM, která navždy změnila pravidla videoherního průmyslu. Společnost id Software tehdy vytvořila průlomovou hru, která nejen technicky ohromovala, ale také stanovila nový standard pro hratelnost, design a atmosféru. Doom byl mezi prvními hrami s podporou multiplayeru přes síť, nabídl nevídanou grafiku a umožnil uživatelům modifikace prostřednictvím .WAD souborů. Není divu, že hra inspirovala celé generace vývojářů a dala vzniknout novému označení pro celý žánr – „doomovka“.

Muž na měsíci

Hlavní hrdina DOOMu je bezejmenný mariňák, který se ocitá sám na měsíci Phobos poté, co teleportace mezi marťanskými měsíci otevře bránu do pekla. Co začíná jako rutinní hlídka s pistolí, se brzy změní v boj o přežití v prostředí plném démonů, pekelných monster a technologických ruin. Hráč se postupně probíjí přes Phobos, Deimos i samotné peklo, aby na konci zjistil, že démoni už zahájili invazi na Zemi. Nejde jen o bezhlavou akci – DOOM vypráví příběh plný beznaděje, brutality a hrdinství.

Falešné 3D

Na první pohled vypadal DOOM jako plnohodnotná 3D hra, ale šlo o chytré využití pseudo-3D enginu založeného na 2D mapách. Díky tomu bylo možné dosáhnout realisticky působícího pohybu a prostorového vjemu i na tehdejším hardwaru. Přibyly textury stropů, výtahy, schody i paralaxní obloha – to všechno přispělo k pohlcující atmosféře. DOOM tak nebyl jen technologickým zázrakem své doby, ale i inspirací pro desítky dalších herních titulů, které pak stavěly na jeho základech.

Platforma pro kreativce

Jedním z revolučních prvků DOOMu byla otevřenost vůči úpravám. Herní obsah byl uložen v tzv. .WAD souborech, které mohli hráči upravovat a vytvářet si vlastní mapy, textury i nové kampaně. Díky tomu vznikla silná komunita modderů, která DOOM nejen udržela při životě, ale také ho rozvíjela a rozšiřovala. Mnohé fanouškovské modifikace byly tak propracované, že se staly samostatnými hrami. A právě tato otevřenost učinila z DOOMu víc než jen titul – stal se platformou pro kreativitu a experimenty.

Za originál se platí zlatem

Dřív stály pár desetikorun, dnes je sběratelé oceňují na tisíce. Originální krabicové verze starých PC her jako DOOM, Fallout 2 nebo Ultima už dávno nejsou jen sentimentální vzpomínkou – staly se ceněnými sběratelskými artikly. Například speciální edice id Anthology, obsahující Doom, Quake, Wolfenstein 3D i Commander Keena, se dnes prodává za částky přes 400 dolarů. Ještě více mohou vynést sběratelské edice s doplňky, jako jsou mapy, deníky nebo tématické předměty. Pokud tedy máte doma krabici DOOMu z devadesátek, sedíte na malém pokladu.

Retro boom

Zlatou žílu však nepředstavuje jen DOOM. Kdo má doma například první díly série Space Quest od Sierry nebo zapomenutou klasiku Zak McKracken and the Alien Mindbenders, může se těšit na pěkný balík. Tyto hry, ač dnes obtížně spustitelné bez emulátorů, mají mezi sběrateli kultovní status. Hodnotu zvyšují původní obaly, manuály, mapy či unikátní příslušenství. Některé kompletní edice se na aukcích prodávají za stovky až tisíce dolarů. Staré PC hry tak dokazují, že nostalgie může mít nejen sentimentální, ale i velmi reálnou hodnotu.