Děda vždycky říkal: „Nahodím Prďolu a jedem.“ Teď mu za něj v Německu dali 500 000 Kč a tvářili se provinile

Motorky patří k běžné součásti silničního provozu už desítky let. Vídáme je na městských ulicích i na venkovských cestách a mnozí z nás si pamatují, že jezdily už naši rodiče nebo prarodiče. Některé starší stroje slouží dodnes a mají za sebou dlouhou historii.

Na jednom motoristickém diskuzním fóru nás zaujal příspěvek o stroji, který stál dlouhé roky v garáži. Majitel ho nabídl k prodeji a zájem byl tak velký, že nakonec skončil v rukou kupce z Německa, který za něj zaplatil 500 000 korun.

Český stroj válcoval světové značky

Řeč je o Jawě 250 Pérák. O motorce, kterou dnes sběratelé hledají jako poklad a která v době svého vzniku znamenala technický skok, na který byla hrdá celá republika. Výroba začala v roce 1946 a trvala až do roku 1954. Pérák navázal na předválečné typy Jawa 250 Special a Duplex Blok, ale přinesl celou řadu vylepšení, která ho vystřelila mezi to nejlepší, co bylo tehdy na trhu. A nešlo jen o československý trh, Pérák slavil úspěch po celém světě.

Motor byl dvoutaktní jednoválec o objemu 248,8 cm³ s výkonem přibližně 9 koní. Motor a čtyřstupňová převodovka byly spojeny v jednom bloku, což bylo praktické a v té době moderní řešení. Maximální rychlost motorky se pohybovala kolem 90 kilometrů za hodinu. Dnes to nezní nijak závratně, ale ve čtyřicátých letech to byla hodnota, která bohatě stačila jak na městský provoz, tak na výlety za město.

Velkou předností Péráka bylo odpružení zadního kola. Stal se vůbec prvním sériově vyráběným československým motocyklem s tímto prvkem. Do té doby měli jezdci zadní kolo napevno a každá nerovnost silnice byla cítit až do morku kostí. Pérák byl v tomto ohledu doslova revoluční. Přední teleskopická vidlice, zakrytý karburátor, palivová nádrž, která šikovně maskovala vedení kabelů i klakson, to všechno byly drobnosti, které dohromady dělaly z Péráka stroj, na který se mohli mechanici i majitelé spolehnout.

Ve světě vzbudila zájem

Za dobu výroby sjelo z linek přibližně 160 000 kusů Jawy 250 Pérák. Z toho velká část šla na export. Největším odběratelem byl Sovětský svaz, ale motorky se dostaly i do Velké Británie, USA, Německa a dalších států. Úspěch sbíral Pérák i na výstavách. Na pařížském autosalonu v roce 1946 získal zlatou medaili a vzbudil obrovský ohlas.

Pérák nebyl jen civilní motorka. Využívaly ho i armády, například švédská armáda si ho nechávala upravovat pro jízdu ve sněhu. Verze s hliníkovým motorem a možností montáže pomocných lyží se v této zemi používaly až do konce 20. století.

Výroba byla ilegální

Na rozdíl od jiných strojů nevznikal Pérák za běžného provozu továrny. Jeho vývoj začal už během války a probíhal tajně. Německé úřady totiž zakázaly výrobu civilních strojů a pracovníci Jawy riskovali, když rozpracované díly ukrývali a na vývoji pokračovali. Bylo to obrovské riziko, ale zároveň důkaz odhodlání a technické šikovnosti. Právě proto se kolem Péráka vytvořil příběh, který sahá dál než k technice.

Přezdívka Pérák nepochází od odpružení, jak se někdy mylně uvádí. Odkazuje na legendu o fiktivním odbojáři z dob okupace, který se údajně pohyboval městem díky pružinám na botách a unikal německým vojákům. Tato legenda v lidech žila a symbolizovala odpor proti okupaci. Když pak motorka přišla na trh, jméno jí sedlo.

Zlatý důl pro sběratele

Dnes už není Jawa 250 Pérák motorka, která by běžně stála v garážích. Na trhu se objevuje zřídka a zájem je obrovský. Sběratelé, hlavně ze zahraničí, jsou ochotni zaplatit vysoké částky za kompletní a funkční kus. Cena za takový stroj se běžně pohybuje kolem 500 000 korun. Nejvíc se cení motorky v původním stavu, s originálními díly a doklady. Úpravy nebo neodborné renovace cenu naopak snižují.

Pérák zůstává symbolem doby, kdy československý průmysl dokázal nabídnout něco, co obstálo i ve světové konkurenci. A i když už dnes na silnicích běžně jezdit Péráka neuvidíme, ve světě sběratelů a nadšenců má stále své pevné místo.