Děda ji parkoval ve stodole a říkal jí Šnek. Teď je to sběratelský grál a draží se kolem milionu korun. Nemáte ji také doma?

Ještě nedávno to vypadalo jako obyčejný veterán zapomenutý ve stodole. Místo pozlacených štítů měla zrezivělé chromy a děda ji láskyplně říkal Šnek. Dneska si na ní brousí zuby sběratelé z celého světa a česká aukční síň očekává, že cena přesáhne milion korun.

Řeč je o Jawě 500 OHC, jednom z nejvzácnějších motocyklů, který kdy opustil brány tuzemských závodů.

Dva stroje, dvě techniky, dvě přezdívky

Aby bylo jasno: Řeč není o „rumpálu“. Tenhle název se běžně používá pro Jawu 500 OHV, starší typ s ventilovým rozvodem OHV, který měl náročnější údržbu a méně sofistikovaný pohon ventilů. Naopak OHC znamená, že vačková hřídel je umístěna přímo v hlavě válců, což zajišťuje tišší chod, lepší výkon i delší životnost. Právě kvůli tomu se pro Jawu 500 OHC uchytila přezdívka Šnek, podle šnekového pohonu vačkové hřídele.

Zatímco rumpál se vyráběl mezi lety 1948 a 1951 a byl spíše robustním strojem pro náročné prostředí, OHC verze šla cestou technické elegance. Vyrobeno bylo v letech 1952 až 1958 jen kolem 8 000 kusů, což z tohoto modelu dělá velmi vzácný exemplář. Existovalo několik variant, které se lišily v detailech konstrukce i designu. Každý kus, který dnes projde aukcí, je pečlivě zkoumán a ověřován. I drobný rozdíl v původnosti nebo zachovalosti může znamenat stovky tisíc nahoru nebo dolů.

Pro běžného fanouška motocyklů to může znít jako detail, ale znalci vědí, že právě rozvod OHC byl ve své době technologickým skvostem, který běžně nenabízely ani renomované západní značky. Jde o pokročilejší systém přenosu síly na ventily, který umožňuje přesnější časování a nižší vibrace. Šnekový převod, kterým byla hřídel poháněna, pak symbolizuje nejen technickou důmyslnost, ale i českou schopnost inovace.

Milionový příběh s patinou

Podle aukční síně Retro Garáž se zájem o tento model za poslední roky extrémně zvyšuje. Na posledních aukcích se ceny restaurovaných kusů pohybovaly mezi 850 000 a 1 200 000 korunami. Ačkoliv se to může zdát jako astronomická částka za motorku z 50. let, znalci upozorňují, že jde o investici, která má stoupající tendenci.

Jedné z dražebních hvězd předcházel příběh jako z filmu. Motocykl patřil dědovi, který ho měl desítky let uložený ve stodole, přičemž původně sloužil pro každodenní ježdění do zaměstnání. Po jeho smrti objevili potomci motorku pokrytou prachem a s patinou, která neubírá na hodnotě, naopak ji zvyšuje. Po odborném posouzení se ukázalo, že jde o zásadní sběratelský kousek. Mnozí odborníci považují právě neodborně restaurované kusy za méně cenné než ty, které si zachovaly maximum původních dílů.

Některé z těchto strojů se navíc dochovaly v prakticky původním stavu, včetně dobové dokumentace, štítků, originálních klíčků nebo nářadí. Tyto detaily jsou v očích sběratelů klíčové. „Dobrý stav a doložený původ může znamenat rozdíl mezi běžným veteránem a klenotem do muzea,“ potvrzují odborníci na historická vozidla.

Nadčasová konstrukce a krása

Jawa 500 OHC patřila ve své době ke konstrukčně nejvyspělejším motocyklům vyráběným v Československu. Vzduchem chlazený dvouválec o objemu 488 cm³ dosahoval výkonu 26 koní při 6 000 otáčkách za minutu a uměl jet přes 140 km/h. Na svou dobu velmi pokrokový stroj, který mohl konkurovat i strojům z Británie nebo Německa.

Kromě výkonu si sběratelé cení i řemeslného zpracování a celkové estetiky. Elegantní linie nádrže, chromované detaily, důkazy ruční práce. Motorka nejen skvěle jezdila, ale i svým vzhledem přitahovala pozornost. Dnes je symbolem éry, kdy se technika a design potkávaly v harmonické rovnováze.

Raritní verze s přepínáním paliva, specifickým výfukovým vedením nebo alternativní barvou nádrže dosahují ještě vyšších cen. Na specializovaných srazech je OHC často středem pozornosti, ať už v původním laku nebo profesionálně renovovaná. Kdo dnes takový stroj vlastní, má nejen investici, ale i kus národní technické historie.

Zájem o Jawu 500 OHC ukazuje, že i po desítiletích dokáže motocykl přitáhnout pozornost. A i když jí děda říkal Šnek a měl ji ve stodole, ukazuje se, že měl pod plachtou ukrytý skutečný poklad.