Český vědec šokoval svět: Objev, který přinesl Nobelovu cenu a revoluci v chemii
Jaroslav Heyrovský, génius, který změnil svět chemie, se svými výzkumy nesmazatelně zapsal do dějin. Vynalezl polarografii, metodu měření elektrického proudu, která způsobila revoluci v chemických analýzách. Jeho neúnavná práce mu přinesla zasloužené uznání – v roce 1959 obdržel Nobelovu cenu za chemii. Od skromných začátků až po světovou slávu, Heyrovského příběh je inspirací pro vědce po celém světě.
Jaroslav Heyrovský byl pilným studentem Univerzity Karlovy. Byl natolik chytrý a vzdělaný, že ve svém studiu pokračoval dál na londýnské University College London. Právě zde se věnoval tomu, čemu rozuměl nejlépe – fyzikální chemii. Posléze začal studovat postgraduálně a začal se zajímat i o elektrochemii. Během války se nicméně dostal ke zdravotnictví, kdy jako zdravotník a ošetřovatel sloužil v Innsbrucku. Po válce se pak dostal jako profesor na svou milovanou Univerzitu Karlovu. Zlomovým byl pro Heyrovského rok 1959. Získal Nobelovu cenu.
Změnil zákony chemie, vymyslel polarografii
Když Heyrovský vymyslel polarografii, lidé v jeho okolí oněměli úžasem. Polarografie je totiž metoda, která dokáže měřit elektrický proud. Ten poté prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do kterého odkapává. Tímto způsobem se pak dokáže zjistit jistý výsledek využívající se při chemických analýzách. Právě polarografie díky Jaroslavu Heyrovskému naprosto změnila zákony chemie a proto se Jaroslav zcela logicky stal i adeptem na získání Nobelovy ceny za chemii.
Výzkumem se zabýval dlouhé roky
Díky polarografii se dá elektrolýzou určit pomocí rtuťové kapkové elektrody i nepatrné množství neznámých látek v roztoku. A právě výzkumem povrchového napětí se Heyrovský zabýval dlouhé roky. Metoda vážení kapek ale dlouho nikam nevedla. Jaroslav se tedy po několika neúspěšných pokusech a promarněných letech pokusil změřit elektrický proud procházející rtuťovou kapkovou elektrodou a roztokem, do něhož rtuť vykapává. Při tomto procesu se měnilo stejnosměrné napětí přiváděné na elektrody. Mladý Heyrovský byl nadšen, získal údaje o druhu a množství látek obsažených v roztoku a vytvořil metodu, která se doslova ihned začala využívat v průmyslu ke zjištění složení surovin.
Metoda polarografie zaujala japonského vědce Masuzó Šikatu, s jehož pomocí Heyrovský sestavil v roce 1924 první polarograf. Ten umožňoval automatický záznam proměřovaných křivek. Na princip objevený chemikem Heyrovským navázalo hned několik dalších přístrojů, které nyní využívají pokročilé metody – například voltametrii.
Ke všem se choval stejně, vzpomínal na kolegu docent Pospíšil
Na geniálního fyzikálního chemika vzpomínali i jeho kolegové s nesmírným obdivem a respektem. Ku příkladu docent Lubomír Pospíšil, který pracoval v Polarografickém ústavu o Heyrovském řekl: „Profesor Heyrovský byl velmi distingovaný pán, ke všem se choval naprosto stejně, ať se jednalo o vědce či pomocný personál.“ Podle jeho slov byl Jaroslav také velice čistotný a na pořádek si vyloženě potrpěl i v práci.
V prosinci roku 1959 si pak Heyrovský převzal Nobelovu cenu za chemii, a to z rukou švédského krále Gustava Adolfa VI. ve Stockholmu. Na tuto cenu čekal slavný chemik několik let. Už předtím na ni byl vícekrát nominován, ovšem nedočkal se jí. Právě v roce 1959 mu byla Nobelova cena udělena a Heyrovský paradoxně nevěděl, jestli ji bude vůbec schopen převzít. Čekal totiž na povolení k cestě do Stockholmu. To nakonec získal pouhé tři dny před samotným odjezdem. Na slavnostní předávání tehdy přijel i se svou milovanou manželku. Děti ovšem musel nechat doma.
„Jste původcem jedné z nejdůležitějších metod současné chemické analýzy. Váš nástroj je enormně jednoduchý, jen padající kapičky rtuti, ale vy a vaši spolupracovníci ukazujete, že je použitelný pro nejširší cíle,“ uvedl na Heyrovského adresu profesor Arne Ölander, člen Nobelova výboru pro chemii Královské švédské akademie věd.
Dalším českým adeptem na Nobelovu cenu za chemii by mohl být i Antonín Holý, objevitel řady antivirotik proti léčbě AIDS/HIV. Ten však zemřel v roce 2012, ještě předtím, než byl vůbec na Nobelovu cenu navržen.
Zdroje: denik.cz, ct24.cz, novinky.cz, avcr.cz
[seznam-ads id="63251"] [seznam-ads id="63250"] [seznam-ads id="64854"] [seznam-ads id="64868"]