Byl to příšerný smraďoch, ale měl duši. Toto auto mnoho Čechů bezpečně provezlo dětstvím a doteď jsou mu vděční

Ve své době byl téměř všudypřítomný, stál před paneláky, na parkovištích i v kůlnách, kde ho majitelé svépomocí opravovali. VAZ 2101, známý spíše jako Žiguli, se stal jedním z nejikoničtějších automobilů socialistické éry. Jeho příběh se začal psát v roce 1966 v Sovětském svazu, který chtěl postavit automobilku světové úrovně. Z licencovaného Fiatu se stal  fenomén, který ovlivnil dětství mnoha lidí v tehdejším Československu.

Naše babičky si stěžovaly na zápach benzínu a oleje, tátové ho pravidelně opravovali s hlavou zabořenou pod kapotou a dnešní padesátníci fascinovaně pozorovali svět zpoza hranatého okna. VAZ 2101 alias Žiguli nebyl jen obyčejným dopravním prostředkem, pro mnohé představoval první auto v rodině, objekt chlapské pýchy i symbol jisté společenské prestiže. Jeho příběh je nejen technickou kapitolou dějin, ale i sentimentální vzpomínkou na dobu, kdy se na dovolenou k moři jezdilo s plným kufrem náhradních dílů.

Sovětský Fiat na steroidech

Jako předobraz pro výrobu lidového vozidla sice posloužil Sovětům italský Fiat 124, sovětské podmínky byly neúprosné. Terén, počasí i silnice přiměly konstruktéry k osmi stovkám úprav. Vůz dostal nejen vyšší podvozek, ale i silnější karoserii a nový motor. Změny byly tak zásadní, že výsledný VAZ 2101 byl o 90 kilo těžší než originál. Přesto si zachoval italský šmrnc, který mu získal obdiv nejen doma, ale i v zahraničí. Prvních šest vozů bylo smontováno ručně v noci z 18. na 19. dubna 1970, právě včas ke stému výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina. Výroba se rozjela naplno o pár měsíců později. Auto dostalo jméno podle pohoří u města Togliatti – Žiguli. Praktický sedan s rozvorem 2,4 metru a kufrem o objemu 380 litrů se rychle stal hitem. V Československu ho lidé brali jako dostupnou alternativu k tehdejším škodovkám.

Lada nebo Žiguli? 

Zatímco doma se vozu říkalo Žiguli, při exportu se přejmenoval na Ladu. V Belgii se mu například zpočátku říkalo Slavia, ale název Lada zvítězil a stal se nakonec globální značkou, která funguje dodnes. V Československu se však název Lada používal až později, protože zpočátku byly vozy známé právě jako žigulíky. Důvodem byla kolize se značkou šicích strojů, která byla ale později z politických důvodů zrušena. VAZ 2101 a jeho varianty slavily úspěch nejen doma, ale i za hranicemi. Jen v roce 1971 se vyvezlo 57 tisíc kusů. Žigulíky se tak objevily v Německu, Francii, ale i Finsku. Do Itálie se ovšem kvůli licenční smlouvě s Fiatem nevyvážely. Exportní verze nabízely lepší výbavu a upravený vzhled. Od roku 1974 dokonce vznikaly i verze s volantem vpravo pro britský trh.

Verze pro každého, luxus i kombík

Z původního sedanu VAZ 2101 vznikla v následujících letech celá modelová řada. Už v roce 1971 dorazilo praktické kombi VAZ 2102, určené pro rodiny s dětmi, kutily i chalupáře. O rok později přišel na trh reprezentativnější model VAZ 2103, který byl technicky i vizuálně výrazně přepracovaný: měl čtyři kulaté světlomety, chromované detaily, bohatší interiér a výkonnější motor o objemu 1,5 litru. Právě tato verze nejvíc připomínala původní Fiat 124 Special, od kterého Sověti licenčně převzali konstrukční základ. Fiat do projektu přinesl nejen technické know-how, ale i standardy výroby, které tehdejšímu východnímu bloku chyběly. Žiguli se tak stalo symbolem západní kvality ve východním kabátě. V automobilové kultuře Sovětského svazu i satelitních států šlo o fenomén, který se objevoval ve filmech, na pohlednicích, ale i v každodenním životě jako svatební vůz, vozidlo milicionářů nebo předmět dětského snění. Přestože voněl benzinem, olejem a prošlapanými koberečky, můžeme s klidem říci, že šlo o vůz, který měl duši.