Bleskový test postřehu pro motoristy: Kdo do 3 vteřin pozná podle tohoto detailu, o jaké kultovní auto jde, je génius

Představte si, že na vás na semaforu před vámi blikne ikonický detail. Úzké, svislé štěrbiny v masce chladiče. Bez loga, bez světel, bez karoserie. Jen pár tenkých otvorů a přesto vám to okamžitě sepne: Tohle znám! Pokud víte, o jaké auto jde ještě dřív, než padne zelená, patříte do klubu opravdových motoristických fajnšmekrů.

Na silnicích se objevuje spousta aut a jen málokterá značka má v přední masce tak silný a konzistentní prvek, že ji poznáte podle siluety mřížky. Tohle konkrétní auto jich má přesně sedm. Sedm úzkých vertikálních štěrbin. Kdo zná, ten ví.

Proč zrovna sedm?

Původní design vznikl v době druhé světové války, kdy americká armáda hledala praktický vůz do jakéhokoliv terénu. První verze měly devět otvorů, to proto, že výrobcem tehdy byl Ford a ten měl vlastní styl. Jenže vítězný kontrakt nakonec získal Willys, který vozidlo upravil. A právě tehdy došlo ke zredukování počtu otvorů na sedm.

Proč? Jedna teorie tvrdí, že to byl právní tah. Ford měl design patentovaný, a tak Willys potřeboval mřížku odlišit. Druhá, romantičtější, říká, že sedm otvorů symbolizuje sedm kontinentů, na kterých se tohle auto (jako vůbec první vůz) objevilo. Ať už je pravda jakákoli, sedm otvorů se stalo symbolem.

Mřížka, která přežila všechno

Z války si tahle konstrukce odnesla drsnou pověst. Auto, které nezastaví bahno, sníh ani šrapnel. V 50. letech si ho zamilovali veteráni, v 60. horalové a dobrodruzi. A v 80. už se z něj stal kult. Přesně ten typ vozu, který si lidé kupují ne proto, že by potřebovali projet řeku (i když klidně mohou), ale proto, že chtějí ukázat, že by to zvládli.

Technika pod ikonickou mřížkou

Abychom zůstali u faktů: toto auto není jen stylovka pro milovníky přírody a bláta, ale také solidní technická mašina. I v dnešní době elektrifikace zůstává věrný svému terénnímu DNA a to i ve verzích s hybridním pohonem. V nejnovější generaci (JL, 2018–současnost) můžete vybírat mezi několika motorizacemi:

2.0L Turbo: Benzinový čtyřválec s výkonem 272 koní – překvapivě živý motor, ideální na silnici i do města.

3.6L V6 Pentastar: Tradiční šestiválec s výkonem 285 koní, dostupný i s manuálem.

4xe plug-in hybrid: Kombinuje benzin s elektromotorem (375 koní, 637 Nm) a zvládne krátké jízdy čistě na elektřinu.

Rubicon 392 (USA): Šílená verze s 6,4L V8 HEMI – 470 koní a zrychlení z 0 na 100 za 4,5 sekundy. Ano, tohle umí i teréňák.

Nechybí klasika jako připojitelný pohon 4×4, redukční převodovka, uzávěrky diferenciálu, a ve verzi Rubicon i elektronické odpojování stabilizátoru pro maximální křížení náprav v terénu. Ať už míříte na sjezdovku, pláž, nebo přes kořeny v lese, toto auto má světlou výšku přes 25 cm, brodivost až 76 cm a nájezdové úhly, které by záviděl i některý bagr.

Poznáte ho? Řekněte to do 3 sekund!

Takže zpět k obrázku: sedm štěrbin v úzké řadě, většinou v černé nebo matné úpravě. Už víte? Není to Audi, není to Škoda, není to nic z Evropy. A není to ani Ford, i když tam historie sahá. Je to značka, která se nebojí ani skály, ani písku, ani bláta. Je to Jeep. Jeep Wrangler.