Manželce jsem koupil tohle auto na jízdu do práce. Od té doby do něj nesedla a jezdí autobusem. Neudělejte stejnou chybu

Když se mi konečně podařilo po měsících rozhodování koupit nové auto pro manželku, která dojíždí každý den do práce na druhý konec města, měl jsem pocit, že dělám to nejlepší rozhodnutí. Chtěl jsem, aby měla pohodlný, úsporný a bezpečný vůz, který zvládne ranní šrumec i plné parkoviště u školy, kde učí. Ušetřil jsem, kde to šlo – a skončil u značky, která nabízí dobře vybavené, relativně levné auto s manuální převodovkou.

Představoval jsem si, jak ji překvapím, jak bude mít radost z voňavého interiéru, nadupaného a přehledného infotainmentu a z toho, že už se nikdy nebude muset mačkat s ostatními vestoje v hromadné dopravě.

Kdo je připraven, není překvapen

Realita ovšem byla jako studená sprcha. Manželka si auto sice při převzetí prohlédla, pochválila barvu a interiér, ale radost v jejím hlase jsem postrádal. Po prvních dvou pokusech sednout za volant bylo jasno. Auto s manuálem pro ni není vysněná výhra. Přestože má řidičák už řadu let, jezdila vždycky pouze s automatem – a tady najednou všechno musela dělat jinak. Rozjíždění do kopce bez couvnutí, časté řazení ve špičce městské dopravy, neustálé spojka–brzda–plyn, stres pod křižovatkou a neustálý strach, že jí motor „chcípne“.

Opravdu jsem nebyl připravený na to, jakou roli v tom hraje zvyk a psychika. Přes povzbuzení a několikrát nabídnuté trénování a ujišťování, že všechno je o cviku, přišla nakonec rezignace. Raději nechala auto stát a místo toho ráno vstávala dřív, aby mohla jet autobusem.

Rychle jsem pochopil, jak moc jsem se mýlil v domněnce, že každý přece umí s manuálem nebo že je to jen otázka pohodlí. Pro někoho je manuál prostě větší překážka, než se zdá. A manželka zkrátka patří do skupiny řidičů, pro které je automatika nejen nutností, ale i předpokladem toho, aby se za volantem opravdu cítili bezpečně.

Nejen ženy, i když častěji právě ony, volí dnes automat z důvodů, které mají kořeny v každodenním shonu i v psychice. Ve městě je víc dopravních zácp, náročných situací, kdy je třeba operativně reagovat, a pro méně zkušeného nebo nervóznějšího řidiče je každý „zbytečný“ pohyb navíc potenciálním zdrojem stresu. A to zvlášť ve chvíli, kdy má ještě na zadním sedadle děti, hlavu plnou práce a k tomu nervózního spolujezdce, který se snaží dobře radit z vedlejšího sedadla.

Zvyk je železná košile…

Zkušenost z našeho manželství ilustruje, co se v mnoha domácnostech opakuje víc než často. Muž koupí levnější auto s manuální převodovkou, protože je úsporné, servis levný a zdá se, že „když jsme na tom vyrostli, všichni zvládnou řadit“. Jenže svět se změnil. Moderní auta s automatem se dnes prodávají dokonce i za ceny, které ještě před pár lety patřily výhradně vozům s manuálem. Mladší generace často získává řidičák na autech s automatem a vůbec si používání spojky, plynu a řadicí páky nespojuje s pohodou, ale spíš s nutnou rutinou nebo dokonce s úzkostí.

Nejde jen o styl jízdy, ale i o pocit bezpečí. Řízení s automatem výrazně ulevuje hlavě, šetří nervy ve špičce a netlačí na řidiče při rozjezdu do kopce. Pro někoho je možnost „vypustit řazení“ a věnovat se naplno řízení klíčová – jinak prostě za volantem nejezdí rádi a hledají jiné způsoby dopravy.

Snaha přeučit manželku nebo partnerku na manuál vypadá zprvu jako hezká pomoc, ale často vede spíš k frustraci. Ne každý má chuť, čas a trpělivost se učit něco navíc – zvlášť ve zralém věku, po letech ježdění bez zásahu do techniky. Po pár neúspěšných a stresujících pokusech přijde často rezignace. Výsledkem je, že nové auto stojí na parkovišti, cesty do práce zaberou víc času a doma zavládne zklamání, které rozčaruje obě strany.

Naučte se naslouchat

Přitom většina žen, které se s manuálem nikdy nesžily, nejsou žádné špatné řidičky. Jen zkrátka a jednoduše preferují pohodlí, bezpečí a klid, který automat poskytuje. Pokud tedy uvažujete o koupi vozu pro někoho blízkého, je ideální zjistit předem, s čím má reálnou zkušenost a v čem se za volantem cítí dobře. Manželka, partnerka nebo i starší rodič vám možná poděkují spíše za auto „bez spojky a s písmenem D“, než za nejnovější model s manuálem. Nejhorší cesta je snažit se dotlačit někoho do stylu, který sice vyhovuje vám, ale který v nich vyvolá jen další zbytečný stres.

Neudělejte stejnou chybu – než koupíte něco „praktického, krásného a ještě téměř zadarmo“, ptejte se nejdřív, co je opravdu důležité pro vaše blízké.

Zdroje: iDNES.cz, seznamzpravy.cz, reddit.com