Zkameněliny pavouků, které září! Vědci přišli na to, co to způsobuje

Tajnou ingredienci pro uchování zkamenělin na slavném francouzském nalezišti byste jen tak někde nenašli. Podle vědců to byl lepkavý sliz z mikrořas, píše web sciencenews.

Analýza zhruba 22 milionů let starých zkamenělin pavouků ze skalního útvaru bohatého na fosilie ve francouzském Aix-en-Provence odhalila, že těla pavoukovců byla pokryta dehtovitou černou látkou. Tuto látku, druh biopolymeru, pravděpodobně vylučovaly drobné řasy zvané diatomy, které žily ve vodách jezera nebo laguny na dávném místě. Biopolymer nejen pokrýval těla pavouků, ale také je mořil. Tím, že chemicky reagoval s exoskeletem pavouků bohatým na uhlík, pomohl sliz uchovat těla před rozkladem a umožnil jim snadněji vytvořit fosilie, předpokládá tým.

Vodítkem, že by tento povlak mohl hrát roli při fosilizaci, bylo, když vědci z rozmaru umístili fosilii pavouka pod fluorescenční mikroskop. K jejich překvapení látka zářila jasně žlutooranžově. Fluorescenční zobrazení vykreslilo jasnou, barevnou paletu na jinak poměrně slabé pavoučí fosilii. Vědci se dále snažili identifikovat chemické složení záhadné látky. Tým zjistil, že oranžovožlutá záře pochází z hojného obsahu uhlíku a síry v povlaku. Sulfurizace je reakce organického uhlíku se sírou, která vytváří pevné chemické vazby s uhlíkem, čímž se zvyšuje jeho odolnost proti degradaci a rozpadu, podobně jako výrobci pneumatik zpevňují gumu, aby byla odolnější. Tento proces vyžaduje pohotovou zásobu síry, která je pro vazbu k dispozici.

Čtěte také

Některé České restaurace trestají nedojedená jídla poplatkem. Kdo nedojí, připlatí si

21. 5. 2026

V moderní době pochází taková zásoba ze sirnatých výměšků diatom, mikrořas plovoucích v mnoha vodách po celém světě. Když se tyto výměšky setkají s mořskými částicemi plnými uhlíku, které směřují ke dnu oceánu, pomáhá tento proces síření uzamknout uhlík na místě a případně ho udržet pohřbený na mořském dně. Podobně by síření mohlo pomoci uchovat křehké fosilie bohaté na uhlík a pomoci jim odolat zkoušce milionů let geologického času. Dodává, že vědci často zaznamenávají diatomy ve zkamenělých horninách v Aix-en-Provence, stejně jako na mnoha podobných místech bohatých na fosilie.

Tento proces sulfurizace za pomoci diatomů mohl probíhat i na jiných místech bohatých na zkameněliny v průběhu kenozoika. Tento časový úsek začal před 66 miliony let poté, co asteroid ukončil éru dinosaurů, a pokračuje až do současnosti. Před touto érou nebyly diatomy rozšířené. Stalo se tak až poté, co v průběhu kenozoika po celém světě vyrostly křemičité trávy, které těmto drobným tvorům nabídly pohotový zdroj oxidu křemičitého pro stavbu jejich křehkých těl. Není známo, zda jiné řasy produkující biopolymery mohly pomoci zkamenět tvorům s měkkým tělem ještě dříve, například v době rozkvětu životních forem kambrického období, které začalo přibližně před 541 miliony let.

Čtěte také

Ukrajina tak dlouho žádala USA o zbraně dlouhého doletu, až se je naučila vyrábět sama

20. 5. 2026

Zdroj: sciencenews.org