Záhadný sovětský bombardér způsobil jaderný podvod. Takový byl Mjasiščev M-50 Bounder

Tento sovětský bombardér vzbudil na počátku 60. let velký rozruch a během studené války Západ dost zmátl. Studená válka byla jedním z nejzajímavějších období v historii vojenských letadel. Západ a Sovětský svaz se neustále předháněli, kdo co dělá, a snažili se získat navrch nad druhou stranou stále vyspělejší leteckou technikou.

Samozřejmě ne každý vyvinutý stroj se osvědčil a po cestě se vyskytlo mnoho chybných kroků. Těch bylo zejména v Sovětském svazu hodně, uvádí web Hotcars.

Měli jsme samozřejmě letadla jako Tu-144 „Konkordski“, hrubou kopii Concordu. Byl tu Jak-38, VTOL letoun podobný Harrieru, ale zdaleka ne tak úspěšný. Pak tu byl Mjasiščev M-50 Bounder, jeden z nejbizarnějších a nejzajímavějších letounů, jaké kdy Sovětský svaz vyrobil. Když jej Západ poprvé spatřil, byl jednoduše ohromen tím, co společnost Mjasiščev vyrobila, a přirozeně chtěl znát všechny podrobnosti. Ty se však nedostavily. Z M-50 se vyklubal další velký bílý slon Ruska, který vedl i k podvodu s bombardérem na jaderný pohon.

První nadzvukový bombardér Sovětského svazu

Bounder se měl stát prvním nadzvukovým bombardérem Sovětského svazu. Sovětský svaz potřeboval letoun, který by mohl létat rychleji a nést těžší náklad než Boeing B-52, a také než připravovaný strategický bombardér nové generace, který vyvíjely Spojené státy. Mjasiščevova společnost tak dostala za úkol vytvořit nový letoun, jenž by byl poháněn dvěma proudovými motory Dobrynin VD-7 bez přídavného spalování a dvěma proudovými motory VD-7F s přídavným spalováním a měl by velké delta křídlo, štíhlý trup a konstrukci se zvednutou ocasní plochou. Motory byly neobvykle umístěny v trupu a na koncích křídel. Vznikla tak neuvěřitelně neobvyklá konstrukce a jeden z nejvýraznějších strojů v celém období studené války.

Letoun poprvé vzlétl v říjnu 1959, ale již rok předtím, v prosinci 1958, se stal předmětem mystifikace. V jednom z čísel časopisu Aviation Week vyšel článek s názvem „Sověti letově testují jaderný bombardér“. Tvrdilo se v něm, že Sovětský svaz skutečně dosáhl velkého pokroku s jaderným bombardérem, že může létat celé dny. A nechyběl ani náčrt toho, co byl ve skutečnosti M-50. Skutečnost však byla taková, že nešlo o nic jiného než o podvod. Když byl M-50 poprvé spatřen, bylo jasné, že to není jaderný bombardér.

M-50 se poprvé představil veřejnosti na přeletu na Den sovětského letectva v roce 1961 a viděl ho i Západ. A přestože zpočátku vypadal hrozivě a nápadně, Západ byl docela zmatený. Z aerodynamického hlediska vypadal letoun poněkud nesourodě. Obrovské motory neměly vstupní centroplány, potřebné pro nadzvukový let. Navíc jeho tvar jako by ignoroval základní aerodynamické principy, jako je přímá hrana křídla, umístění motorů a žádné zúžení trupu.

Západní rozvědka dospěla k závěru, že letoun by při transsonických a podzvukových rychlostech trpěl velkým odporem. Přestože se Západ domníval, že stroj není takový, za jaký je vydáván, nebylo jasné, čeho je letoun schopen. Existovaly všechny předpoklady, že M-50 by skutečně mohl být schopen nadzvukového letu. Ale jeho průlet v rámci Dne sovětského letectva byl prvním a posledním momentem, kdy Západ spatřil proudový letoun.

Mjasiščevův problematický a neúspěšný projekt

Za prvé, motory letounu M-50 nebyly dostatečně výkonné. Šlo v podstatě o stejné motory z jeho předchůdce, letounu Mjasiščev M-4, přičemž dva z nich byly nyní vybaveny přídavným spalováním. A druhý problém byl ještě vážnější: Ať se Sovětský svaz snažil sebevíc, M-50 tvrdošíjně nechtěl dosáhnout nadzvukové rychlosti. Nedokázal překonat ani Mach 1, natož Mach 2, o který usilovali.

Následkem bylo, že po pouhých 11 letech byl projekt M-50 následně zrušen. Letoun uskutečnil celkem jen 19 letů, z nichž ten poslední se uskutečnil 9. července 1961, kdy se letoun představil na každoroční letecké přehlídce v Tušinu.

M-50 dokázal, že vzhled může klamat

M-52 byl sice skutečně dokončen, ale poté byl i on zrušen, protože Sovětský svaz celý projekt nadzvukového bombardéru opustil. Ukázalo se také, že M-50 je opravdu náročný na řízení, a jeho dva piloti museli být velmi zruční, aby s ním dokázali létat. Sovětský svaz se brzy zaměřil na mezikontinentální balistické střely a soustředil se na modernizaci své flotily turbovrtulových bombardérů Tupolev Tu-95 Bear.

Ač M-50 byl jistě dramaticky vyhlížející letoun, ještě dramatičtější byl jeho neúspěch. Západ si mohl oddechnout, protože věděl, že má výhodu, pokud jde o bombardéry dlouhého doletu. Pozoruhodné je, že jediný M-50, který Mjasiščev postavil, je stále mezi námi, vystavený v Muzeu Monino u Moskvy.

Zdroj: hotcars.com