Výron koronální hmoty. Až Slunce zasáhne, vrátí nás do doby uhlí a páry

Nefungující chytré telefony, černé televizní obrazovky, zkažené a rozmrzlé zásoby potravin. Kromě toho jsou ochromeny nemocnice, ulice se ocitly v egyptské tmě, průmysl je okamžitě uzavřen a panika, která je v takových situacích nevyhnutelná, narůstá. Jsme jen krůček od zániku civilizace. Takový by byl rozmar Slunce.

Rozmary počasí mohou účinně ztěžovat a narušovat náš život, ale je dobré si uvědomit, že počasí může mít nejen pozemský rozměr. Stejně důležitým jevem jako jev probíhající v zemské atmosféře je kosmické počasí. Tvoří jej naše nejbližší hvězda Slunce. Její blízkost spolu s magnetosférou, která naštěstí chrání Zemi, je důvodem, proč se na Zemi mohl vyvinout život, ale anomálie slunečního počasí ho může rychle ukončit, napsal server Weather Boy.

Výron koronální hmoty

Může se zdát, že Slunce je neměnné tak jako svítilo před deseti lety, svítí i dnes a bude svítit i v příštích letech. Je to však jen iluze, protože aktivita naší hvězdy se zvyšuje a snižuje přibližně v jedenáctiletých cyklech. Během této doby se celková hodnota záření vyzařovaného Sluncem změní asi o 0,1 %. Zdánlivě to není mnoho, ale stačí to na to, aby se změny projevily i na Zemi.

Sluneční cyklus ovlivňuje mimo jiné kolísání teploty zemské atmosféry (přibližně o 0,1 Kelvinů) a kolísání koncentrace ozonu v atmosféře. Tyto změny, ačkoli jsou na Zemi zaznamenány, však nejsou nijak nebezpečné. Mnohem nebezpečnější jsou jevy, jejichž výskyt, ačkoli souvisí s fázemi slunečního cyklu, je obtížné předvídat. Jedná se o výrony koronální hmoty (CME).

Kosmická sterilizace

Dochází k nim ve sluneční koróně obklopující Slunce a jde o náhlé vyvržení obřích oblaků plazmatu do vesmíru. Plazma je vyvrhována náhodnými směry také směrem k Zemi. Slabší výbuchy, které jsou poměrně časté, jsou zodpovědné za rušení analogového rádia a polární záře. Silnější mohou způsobit planetární výpadek proudu a usmažit transformátory elektrické sítě. Mohou také zabít posádku kosmické lodi, která není chráněna zemskou magnetosférou. Nejsilnější velmi nepravděpodobný, ale statisticky nevýznamný způsobí sterilizaci planety.

Slunce kazí telegrafy

Předzvěstí možností našeho Slunce jsou události z roku 1859. Zhruba 18 hodin po pozorování výronu koronální hmoty pak její proud dosáhl naší planety. V mnoha oblastech měnila noc v den a způsobovala tak jasné polární záře, že se spící lidé budili s přesvědčením, že nastalo ráno.

Plazmový paprsek byl sice efektní, ale v té době relativně neškodný, protože neměl co poškodit. Pouze telegrafní síť byla předchůdcem moderny a právě ona byla zasažena nejvíce – přístroje začaly jiskřit, zranily personál a způsobily místní požáry, a magnetický impuls byl tak silný, že elektřina tekla v elektrických vedeních, dokonce i v těch bez proudu.

• 

Výpadek proudu na úrovni apokalypsy

Je těžké si představit, jaké důsledky by podobná anomálie měla v moderním světě. Určitý obrázek nám dávají události v Kanadě 13. března 1989, kdy výron koronální hmoty (ale nesrovnatelně menší než v roce 1859) připravil miliony obyvatel na mnoho hodin o elektřinu.

Pokud by dnes Slunce vyvrhlo naším směrem oblak plazmatu srovnatelný s tím, který vznikl před 1,5 stoletím, mohlo by nám to posloužit jako realita známá z postapokalyptických filmů a videoher. Výpadek celosvětové sítě a masivní poškození elektronických zařízení by znamenalo naplnění jednoho z nejkatastrofičtějších scénářů a kolaps civilizace.

Ne každý by byl postižen ve stejné míře. Před touto hrozbou je pravděpodobně nejlépe chráněna armáda, která se neobává ani tak Slunce, jako spíše elektromagnetického pulzu, který doprovází atomové bombardování a použití elektromagnetických zbraní.

Projektanti infrastruktury si jsou rovněž vědomi rizik a snaží se – pokud je to možné a proveditelné – zabezpečit kritické prvky infrastruktury a v místech zvláštního významu umožnit nouzovou místní výrobu energie.

• 

Vesmírní strážci

Čas v podobě několika hodin na odpojení a zabezpečení nejdůležitějších zařízení a záchranu alespoň části energetické sítě nám poskytují i různé výzkumné programy, jako je například sonda SOHO, která neustále pozoruje její povrch.

Tento přístroj se nachází v blízkosti libračního bodu L1 soustavy Země-Slunce a umožňuje provádět výzkum jevů na povrchu Slunce, slunečního větru a vlivu kosmického počasí na naši planetu. Kromě SOHO neustále sleduje sluneční aktivitu také Solar Dynamics Observatory, vesmírná observatoř zabývající se změnami sluneční aktivity.

Popkulturní vize vesmírné zkázy se obvykle zaměřuje na velké asteroidy, které se mohou srazit se Zemí. Skutečná zkáza může vypadat mnohem méně okouzlujícím způsobem. Stačí, aby nás Slunce odpojilo od elektřiny.

Zdroj: weatherboy.com

[seznam-ads id="63251"] [seznam-ads id="63250"] [seznam-ads id="64854"] [seznam-ads id="64868"]