Vyřešení hlavního problému s jadernou fúzí nás přiblížilo k věčnému zdroji energie

Tým vědců z Institutu Maxe Plancka pro fyziku plazmatu (IPP) a Technické univerzity ve Vídni (TU Wein) našel způsob, jak kontrolovat nestabilitu plazmatu typu I ELM, která může roztavit stěny fúzních zařízení, jak píše server Phys.

Bezpochyby je možné, že jednoho dne budou fúzní elektrárny poskytovat udržitelnou energii a řešit tak naše dlouhodobé energetické problémy. To je hlavní důvod, proč tolik vědců na celém světě provádí výzkum tohoto zdroje energie. Výroba energie touto metodou vlastně napodobuje Slunce.

Aby metoda fungovala, musí být plazma v reaktorech zahřátá na 100 milionů stupňů Celsia. Magnetické pole obklopuje plazmu a zabraňuje roztavení stěn reaktoru. Obal, který se kolem plazmatu vytvoří, může fungovat jen díky tomu, že nejvzdálenější centimetry okraje tohoto obalu, tzv. magneticky vytvořený okraj plazmatu, jsou extrémně dobře izolovány.

Tento způsob obklopení plazmatu s teplotou na úrovni Slunce má však jeden problém. V této okrajové oblasti se vyskytují nestability plazmatu, tzv. okrajové lokalizované módy (ELM). ELM se během fúzní reakce vyskytují často. Během ELM mohou energetické částice z plazmatu zasáhnout stěnu reaktoru a potenciálně ji poškodit.

Tokamak na scéně

Krokem, který by někomu připomínal, že po mnoha pokusech s různými metodami nabídne originál něčeho, jen aby zjistil, že originál je ten správný, se vědci vrátili k režimu, který byl dříve zavržen.

Místo velkých destruktivních nestabilit potenciálně poškozujících stěny reaktoru. Může existovat mnoho malých nestabilit, které nepředstavují riziko poškození stěn reaktoru.

Reaktor se nazývá toroidální fúzní reaktor tokamak. V tomto reaktoru se ultrahorké částice plazmatu pohybují vysokou rychlostí. Silné magnetické cívky zajišťují, že částice zůstávají v ohraničeném prostoru, místo aby narážely do stěn reaktoru a poškozovaly jej.

Zdroj: phys.org, redakce