Vyhodili jste v minulosti vinylové desky do popelnice? Připravili jste se možná o pěkné peníze

Na začátku tohoto století se na vinylové desky na půdách nebo v policích skříní ještě prášilo. A stejně tak u mnohých z nás i v našem povědomí. Spousta vinylových desek skončila v popelnicích, protože si jejich majitelé mysleli, že svůj zenit už mají za sebou. Dnes se ale chytají za nos. V roce 2020 totiž tržby z prodeje klasických desek poprvé po 34 letech překonaly v USA tržby z prodeje CD a ukázalo se, že vinylové desky svoji historii zdaleka ještě neukončily, píše se na webu Comsol.

Něco málo z historie. Edouard-Leon Scott, francouzský vynálezce, vynalezl v roce 1857 phonautograph, což bylo zařízení, kde vibrační pero znázorňovalo zvuky na malých papírových kotoučcích. Toto zařízení mělo lidem pomoci lépe porozumět tomu, jak zvuky fungují. V roce 1877 pracoval Thomas Edison na dvou svých nejvýznamnějších vynálezech, telefonu a telegrafu. Během tohoto výzkumu vynalezl fonograf. Způsob přehrávání nahraných zvuků byl na světě.

V 80. letech 19. století laboratoř Alexandra Grahama Bella, vylepšila Edisonovy návrhy a vylepšené zařízení nazvala gramofon. V roce 1887 vyvinul německo-americký vynálezce Emile Berliner bočně řezané ploché disky, které se daly přehrávat na gramofonu a které se svým použitím a vzhledem podobaly vinylovým deskám, které známe dnes.

Ploché desky, které zpopularizoval Berliner, hrály rychlostí přibližně 78 otáček za minutu, a proto je většina sběratelů nazývá „sedmdesát osmičky“. Tyto desky dokázaly na jednu stranu uložit 3-5 minut zvuku. Byly vyrobeny z šelakové pryskyřice, která je o něco těžší a křehčí než moderní vinylové desky.

• 

V roce 1930 uvedla na trh společnost RCA Victor první komerčně dostupnou dlouhohrající vinylovou desku. Místo 78 otáček za minutu byla rychlost přehrávání této moderní desky 33⅓ otáček za minutu a samotná deska měla průměr 12 palců (30,5 centimetru). Desky mohly přehrávat mnohem delší nahrávky.

V roce 1939 přišla společnost Columbia s „dlouhohrající“ deskou 33⅓ s mikrodrážkou. Společnost RCA reagovala menší deskou o velikosti 7 palců (17,7 cm), která přehrávala jednu skladbu na každé straně rychlostí 45 otáček za minutu a nazývala se „extended play“. Dodnes se desky označují jako long plays nebo extended plays (LP a EP) a umělci tyto termíny používají i když se netýkají fyzických vinylových desek.

V 70. letech 20. století se vinyl dostal do pozadí díky magnetofonovým kazetám. Stejně tak se na snížení poptávky po klasických deskách podepsal objev CD. První cédéčko vyšlo v roce 1982 a šlo o album The Visitors od skupiny Abba. Digitálního stahování a streamování úpadek vinylových desek dále prohlubovalo.

• 

V roce posledních letech se ale světem šíří dobrá zpráva, která hlásá, že vinylové desky nabírají dech, a že prodej vinylů neustále stoupá. Tento prudký nárůst poptávky dokonce vedl i k vážnému přetížení lisoven po celém světě. Je třeba přiznat, že v celkovém měřítku hudebního průmyslu je však vinyl stále na chvostu. Ve statistice se drží na zhruba 4 %, CD zaujímá 3 %, streamovaná hudba 85 % a 6 % legálně stažené nahrávky.

Zpráva o zmrtvýchvstání vinylových desek je potěšující nejen pro diskofily, ale také pro běžné majitele desek. Cena historických výlisků totiž brutálně stoupá. Nejdražší deska za poslední roky byla Wu-Tang Clan, která se vydražila za dva miliony dolarů (42,5 mil. korun). Cena byla tak vysoká ale proto, že šlo o jediný výlisek.

Zdroj: comsol.com