Vědci zkoumali červy z Černobylu. Jsou odolní vůči radiaci. Mohlo by to mít význam pro výzkum rakoviny

Při studiu druhu mikroskopických červů vystavených téměř čtyřicet let vysoké radiaci po výbuchu v ukrajinské jaderné elektrárně vědci nenašli známky genetického poškození způsobeného expozicí. Věří, že tato zjištění pomohou při budoucím výzkumu rakoviny.

V dubnu 1986 explodovala jaderná elektrárna s tehdejším názvem Černobyl, která se nacházela na severu tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republiky, a proměnila okolní region v nejradioaktivnější krajinu, jakou naše planeta zná. Téměř 40 let poté přetrvává vysoká úroveň radiace.

Lidé již z oblasti dávno odešli, ale nedávný výzkum zjistil, že zvířata žijící v okruhu 30 km od elektrárny v takzvané černobylské vyloučené zóně se fyzicky i geneticky liší od svých protějšků v jiných částech světa, což vyvolává obavy z vlivu chronické radiace na DNA. V nové studii vědci z Newyorské univerzity zkoumali mikroskopické červy, kteří stále žijí v této oblasti, aby zjistili, jaký vliv má černobylská radiace na jejich genetickou výbavu.

Čtěte také

Nejvyšší silnice Chorvatska: nebezpečný Roadtrip je snem každého milovníka adrenalinu

15. 5. 2026

„Černobyl byl tragédií nepochopitelných rozměrů, ale stále nemáme velké povědomí o dopadech katastrofy na místní obyvatelstvo,“ uvedla Sophia Tintoriová, hlavní autorka studie. „Došlo v důsledku náhlé změny prostředí k selekci druhů nebo dokonce jedinců v rámci druhu, kteří jsou přirozeně odolnější vůči ionizujícímu záření?“

Pro zodpovězení této otázky vědci studovali hlístice, drobné červy s jednoduchým genomem – kompletním souborem genetického materiálu organismu – a rychlým rozmnožováním, díky němuž jsou užiteční pro pochopení základních biologických jevů.

„Tito červi žijí všude a žijí rychle, takže procházejí desítkami generací vývoje, zatímco typický obratlovec si teprve obouvá boty,“ řekl Matthew Rockman, odpovídající autor studie.

Čtěte také

Hasič: Staré a nepoužívané mobily nikdy neukládejte jen tak do šuplíku

14. 5. 2026

Výzkumníci vyzbrojení Geigerovými čítači a s osobními ochrannými pomůckami sbírali stovky hlístic z míst v celé vyloučené zóně, která byla vystavena různým úrovním radiace. Vzorky byly poté převezeny zpět na Newyorskou univerzitu, zmraženy a následně studovány.

„Můžeme červy kryokonzervovat a později je rozmrazit ke studiu,“ řekl Rockman. „To znamená, že můžeme zastavit evoluci v laboratoři, což je u většiny jiných zvířecích modelů nemožné a velmi cenné, když chceme porovnávat živočichy, kteří prošli různými evolučními historiemi.“

Zaměřili se na druh hlístic zvaný Oscheius tipulae, sekvenovali genom 15 červů z Černobylu a porovnávali je s genomy pěti O. tipulae odjinud. Ke svému překvapení vědci nedokázali na genomech černobylských červů zjistit poškození způsobené radiací.

Čtěte také

Pro cyklisty a turisty jsou tyto mapy mnohem užitečnější než Google Maps a každý by je měl mít v telefonu nainstalované

14. 5. 2026

„To neznamená, že je Černobyl bezpečný – spíše to znamená, že hlístice jsou opravdu odolní živočichové a dokáží odolávat extrémním podmínkám,“ řekl Tintori. „Nevíme také, jak dlouho se každý z nasbíraných červů nacházel v zóně, takže si nemůžeme být jisti, jakou míru expozice každý červ a jeho předci za uplynulá čtyři desetiletí přesně obdrželi.“

Co to pro nás znamená? Výsledky studie poskytují vodítko k tomu, jak se může oprava DNA u jednotlivých jedinců lišit, což by mohlo vést k lepšímu pochopení přirozených variací pozorovaných u lidí.

„Nyní, když víme, které kmeny O. tipulae jsou citlivější nebo tolerantnější k poškození DNA, můžeme tyto kmeny využít ke studiu toho, proč různí jedinci trpí účinky karcinogenů častěji než jiní,“ řekl Tintori.

Čtěte také

Provrtali zemskou kůru do hloubky 12 262 metrů a pak se náhle zastavili. Vědci nalezli něco zcela nečekaného

14. 5. 2026

To by mohlo mít význam pro výzkum rakoviny, který se zabývá tím, proč se u některých lidí s genetickou predispozicí k tomuto onemocnění vyvine a u jiných ne.

„Přemýšlení o tom, jak jednotlivci různě reagují na látky poškozující DNA v prostředí, je něco, co nám pomůže získat jasnou představu o našich vlastních rizikových faktorech,“ řekl Tintori.

Studie byla publikována v časopise PNAS.

Zdroj: pnas.org