Vědci nalezli pozůstatky lesa starého 390 milionů let

Vědci objevili nejstarší fosilní důkazy o dávných lesích v Británii. Nálezy odhalují novou a dosud nepoznanou lesní krajinu starou 390 milionů let, která vrhá nové světlo na raný vývoj suchozemské biosféry na Zemi, píše server The Debrief.

Nálezem, který byl objeven v Somersetu a Devonu v jihozápadní Anglii, se zabývá studie. Její autoři v ní odhalují dávnou éru, v níž mohl žít les, kterému dominovaly kladoxylopsidní stromy.

„Tyto stromy rodu calamophyton jsou nejstaršími fosilními stromy, které kdy byly v Británii nalezeny, a představují dosud neznámou část naší vegetační historie,“ vysvětlil dokror Christopher Berry ze School of Earth and Environmental Sciences na Cardiffské univerzitě, který fosilie identifikoval. Podle jeho slov jsou tyto fosilní lesy, které zachovávají základy stromů, jedním z nejstarších takových objevů a přímo vypovídají o ekologii nejstarších lesů, které toto území pokrývaly před 390 miliony let.

Vědci na místě objevili dobře zachovalý fosilní materiál, který lze připsat kladoxylopsidnímu stromu calamophyton. Tyto stromy, dorůstající výšky 2-4 metry, měly úzké duté kmeny s rozšířenou zaoblenou základnou o průměru až 20 cm a malé kořeny. Vytvářely hustě rozmístěné lesy, a mohly tak být ideálním domovem pro bezobratlé živočichy, kteří pravděpodobně tento ekosystém osidlovali.

Jeden z nejpozoruhodnějších nálezů byl objeven na útesu Culver Cliff v Somersetu, kde bylo na jediném podloží nalezeno nejméně 17 kmenů kladoxylopsidů. Kmeny o průměru 5-10 cm a délce až 1,4 metr umožňují nahlédnout do rozmístění a hustoty těchto prastarých lesů. Podle všeho šlo o stísněné prostory plné života.

Význam těchto stromů spočíval především v tom, že údajně pomáhaly formovat první břehy řek. „Devonské období zásadně změnilo život na Zemi. Změnilo také vzájemné působení vody a půdy, protože stromy a další rostliny pomáhaly stabilizovat sedimenty prostřednictvím svých kořenových systémů,“ vysvětlil autor studie profesor Neil Davies z Katedry věd o Zemi na Cambridgeské univerzitě.

Tento objev skýtá vědcům úplně nový pohled. Stromy měly oddělovat vodu a souš, přičemž jejich semknuté kořeny mohly stejně jako skály a kameny držet pohromadě půdu kolem tekoucí řeky. Tyto zkameněliny tak podle Daviese uchovávají informace o klíčové éře vývoje Země, kdy řeky začaly fungovat úplně jiným způsobem než dříve a staly se velkou erozní silou, kterou jsou dodnes.

Zdroj: The Debrief