Válečné šifrovací technologie jako Enigma či Sigaba jsou známé. Američané měli ale ještě jeden nástroj

O důmyslných šifrovacích komunikačních metodách v době války toho bylo napsáno hodně. Známá jsou například fakta o indiánských příslušnících v námořní pěchotě, kteří používali jazyk Navajo, a dnes už asi nikoho nepřekvapí ani informace o německé šifrovací technologii Enigma či americkém stroji ECM Mark II neboli Sigaba. Existovaly ale ještě jiné spolehlivé nástroje, uvádí se na serveru Sandboxx.

Nemá smysl chodit kolem horké kaše. Jednalo se o holuby. Ve válečných bojích je nasazovala tzv. armádní holubářská služba USA, která byla známa také jako Sbor signálních holubů. Tuto vojenskou jednotku tvořilo více než 54 000 ptáků. Někteří z nich si za činnost v první a druhé světové válce vysloužili i medaile za statečnost.

Vojenští holubi se velikostí a vzhledem podobali těm běžným městským, které vídáváme na náměstích. Zásadní rozdíl mezi nimi ale spočíval v tom, že byli geneticky vyšlechtění k překonávání velkých vzdáleností mimořádnou rychlostí. Další jejich nezbytnou vlastností byla schopnost vrátit se na místo odkud byli vysláni.

• 

Vezměme si například holuba, který nesl jméno Prezident Wilson. Tento holub se narodil v roce 1918 a poprvé se zúčastnil bojů při ofenzivní operaci Michael v září 1918 v severní Francii. Wilson byl vypouštěn z věže armádního tanku a pomáhal 326. a 327. tankovému praporu tím, že nosil zprávy identifikující německá kulometná hnízda, což dávalo spojeneckým dělům možnost zlikvidovat je dříve, než postoupí pěšáci. Wilson měl však své nejlepší dny teprve před sebou. Ještě téhož roku byl Wilson přeřazen k pěší 78. divizi a byl nasazen do Meuse-argonnské ofenzívy, což bylo taktického tažení, které skončilo příměřím a 11. listopadu 1918 ukončilo první světovou válku.

Wilson v této operaci potvrdil své mimořádné schopnosti a stal se hrdinou. 5. října, kdy byla jeho jednotka zasažena nepřátelským útokem a potřebovala pomoc byl Wilson vypuštěn s žádostí o dělostřeleckou podporu. Měl před sebou cestu dlouhou 40 kilometrů. Během letu na sebe ale Wilson upoutal pozornost německých vojáků, kteří palbou vytvořili téměř neprostupnou olověnou stěnu. Přesto se tomuto houževnatému opeřenci podařilo doručit zprávu během pětadvaceti minut. V rámci amerických expedičních sil se jednalo o nepřekonatelný a dosud nepřekonaný rekord. Když přistál, měl prostřelenou levou nohu a ránu na prsou. Důležité bylo, že přežil.

Armáda sice nikdy Wilsonovi nepřipnula bojovou medaili na jeho ochmýřenou hruď, ale starala se o něj dobře. Po smrti byl Wilson taxidermován (preparace a konzervace) a předán Smithsonovu muzeu ve Washingtonu. V roce 2008 ho získala zpět americká armáda a nyní ho vystavuje na čestném místě v Pentagonu, hned vedle kanceláře náčelníka generálního štábu.

Za druhé světové války byl jedním z ptačích hrdinů například americký holub G. I. Joe. Joe byl po válce vyznamenán britskou Dickinovou medailí, která se uděluje od roku 1943 zvířatům, kteří ve válce projeví mimořádnou statečnost. Nyní má jeho taxidermované tělo stálý domov v Muzeu komunikační elektroniky americké armády ve Fort Monmouth v New Jersey.

Pozoruhodné je, že američtí ptačí hrdinové byli vyznamenáváni spojeneckými silami, nikoliv samotnou americkou armádou. Teprve v roce 2019 vytvořila Američanka Robin Huttonová medaili „Animals in War & Peace Medal of Bravery“ (Zvířata ve válce & Mírová medaile za udatnost). G. I. Joe ji obdržel, jako první oceněný příslušník zvířecí říše, šedesát let po své smrti.

• 

Holubi sloužili americké armádě se ctí až do roku 1957, kdy byla americká armádní holubářská služba rozpuštěna a zbylí ptáci byli prodáni nebo darováni zoologickým zahradám. Někteří vojenští odborníci se ale domnívají, že by USA měly tuto technicky nenáročnou a pozoruhodně spolehlivou formu vojenské komunikace vrátit. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že holubi americké armádě velmi dobře posloužili a jak se zdá, možná budou do amerických vojenských služeb opět zařazeni.

„Holubi rozhodně nejsou náhradou za bezpilotní letouny, ale poskytují málo viditelnou možnost předávání informací,“ napsal v roce 2019 doktor Frank Blazich, kurátor moderní vojenské historie ve Washingtonu. „Vezmeme-li v úvahu kapacitu paměťových karet microSD, poskytují holuby svými organickými vlastnostmi frontovým jednotkám smysluplný prostředek k přepravě gigabajtů videa, hlasových nahrávek nebo fotografií či dokumentace. Jejich výhodou je výdrž, houževnatost a nulová zjistitelnost radarem,“ dodává vojenský odborník.

Zdroj: sandboxx.us