V létě bez vody. Kritická hladina podzemní vody v Evropě zděsila vědce
Evropě chybí podzemní voda – a to hodně. Kontinent již od roku 2018 trpí velkým suchem. Potvrzují to satelitní data analyzovaná na Institutu geodézie Technické univerzity ve Štýrském Hradci.
Evropa se již několik let potýká s velkým suchem. Na celém kontinentu je hladina podzemní vody od roku 2018 trvale nízká, i když extrémní jevy s povodněmi mohou ukazovat něco jiného, jak uvádí web ABC.NET
V letních měsících let 2018 a 2019 došlo ve střední Evropě k nedostatku vody. Od té doby nedošlo k žádnému výraznému zvýšení hladiny podzemní vody, její hladina zůstala trvale nízká. V rámci projektu EU Global Gravity-based Groundwater Product (G3P) použili satelitní gravimetrii k pozorování světových zásob podzemních vod a zdokumentovali jejich změny v posledních letech.
Dalekosáhlé důsledky
Dopady tohoto dlouhotrvajícího sucha se v Evropě projevily v létě 2022. Vyschlá koryta řek, stojaté vody, které pomalu mizely, a s nimi četné dopady na přírodu i lidi. Nejenže řada vodních druhů přišla o svá stanoviště a suchá půda způsobila mnoho problémů v zemědělství, ale v důsledku toho se v Evropě zhoršil i nedostatek energie. Jaderné elektrárny ve Francii neměly dostatek chladicí vody k výrobě dostatečného množství elektřiny a ani vodní elektrárny nemohly bez dostatku vody plnit svou funkci.
Měření podzemní vody z vesmíru
Jak mohou geodeti z TU Graz využít data z vesmíru k přesným výpovědím o zásobárnách podzemní vody? Srdcem projektu G3P jsou dvě družice pojmenované Tom a Jerry, které obíhají kolem Země na polární dráze ve výšce necelých 490 kilometrů. Důležitá je vzdálenost mezi družicemi, která činí přibližně 200 kilometrů. Ta, která je vzadu, nesmí dohonit tu, která je před ní, a proto dostaly byly pojmenovány dle kreslených postaviček „Tom a Jerry“.
Vzdálenost mezi družicemi se neustále a přesně měří. Pokud přelétají přes horu, družice vpředu je zpočátku rychlejší než ta vzadu, protože pod ní je větší hmotnost. Po přeletu hory opět mírně zpomalí, ale zadní družice zrychlí, jakmile dosáhne hory. Jakmile oba satelity překročí horu, jejich relativní rychlost se opět ustálí. Tyto změny vzdáleností na velkých hmotách jsou hlavními měřicími veličinami pro určení gravitačního pole Země a zjišťují se s mikrometrovou přesností. Pro srovnání: vlas je silný asi 50 mikrometrů.
Měsíční gravitační mapa Země
To vše se děje při rychlosti letu přibližně 30 000 km/h. Obě družice tak zvládnou 15 oběhů Země denně, což znamená, že po jednom měsíci dosáhnou úplného pokrytí zemského povrchu. To zase znamená, že TU Graz může každý měsíc poskytnout gravitační mapu Země. „Zpracování a výpočetní náročnost jsou zde poměrně velké. Každých pět sekund máme k dispozici měření vzdálenosti, a tedy asi půl milionu měření za měsíc. Z nich pak určujeme mapy gravitačního pole,“ říká Torsten Mayer-Gürr.
Gravitační mapa však ještě neurčuje množství podzemní vody. Je to proto, že družice zobrazují všechny změny hmotnosti a nerozlišují mezi mořem, jezery a podzemní vodou. To vyžaduje spolupráci se všemi ostatními partnery projektu EU G3P. Torsten Mayer-Gürr a jeho tým poskytují celkovou hmotnost, od které se pak odečtou hmotnostní změny řek a jezer, dále se odečte vlhkost půdy, sníh a led a nakonec zůstane pouze podzemní voda, jak uvádí web National Geographic.
Evropa má problém s vodou
Výsledek této spolupráce ukazuje, že situace s vodou v Evropě je nyní velmi nejistá. Torsten Mayer-Gürr to v tak velkém měřítku nečekal. „Ještě před několika lety bych si nikdy nedokázal představit, že voda u nás v Evropě, zejména v Německu nebo Rakousku, bude problémem. Tady se skutečně objevují problémy se zásobováním vodou – musíme na to myslet,“ vysvětluje. Z jeho pohledu je především nutné, aby bylo možné pokračující sucho zdokumentovat pomocí dat a aby o tom ve vesmíru probíhaly nepřetržité satelitní mise.
Evropská kosmická agentura ESA a její americký protějšek NASA budou v tomto výzkumu pokračovat v rámci projektu MAGIC (Mass-change And Geoscience International Constellation). Na vyhodnocování dat se bude opět podílet TU Graz.
Zdroj: redakce, abc.net.au, nationalgeographic.co.uk