8. 11. 2022 10:06

V jádru Země byl objeven nový skrytý svět, tvrdí úžasná studie

Více než půl století se vědecká komunita domnívala, že vnitřní jádro Země je pevná koule stlačené slitiny železa obklopená tekutým vnějším jádrem. Nový výzkum, publikovaný 20. září v časopise Physics of the Earth and Planetary Interiors, však naznačuje, že pevnost planetární koule se pohybuje od tvrdé přes poloměkkou až po tekutý kov.

Střed Země byl dlouho považován za pevnou železnou kouli obklopenou superžhavým roztaveným vnějším jádrem. Nový výzkum amerických a japonských seismologů však odhalil, že příběh je mnohem složitější, s několika vrstvami tvrdého kovu, tekutého kovu a určitým množstvím materiálu, který je na půli cesty mezi nimi.

Do takových hloubek by se žádný člověk, a dokonce ani stroj, neodvážil. Rhett Butler z Havajské univerzity a jeho kolega Seiji Tsuboib, který pracuje v Japonském centru pro informační vědu a technologie o Zemi, však studovali, jak se vlny vzniklé při zemětřeseních pohybují po zeměkouli.

Čtěte také

Některé České restaurace trestají nedojedená jídla poplatkem. Kdo nedojí, připlatí si

21. 5. 2026

Rozložení vln funguje jako jakýsi „sonar“, který detailně odhaluje vnitřní strukturu planety. Butler uvedl, že ve svrchních 150 mílích vnitřního jádra se nacházejí postupně vrstvy tvrdých, měkkých a tekutých nebo kašovitých slitin železa.

Geofyzik Butler se zabýval tím, jak se seismické vlny vzniklé při velkých zemětřeseních na pěti různých místech šíří zemským jádrem na přesně opačnou stranu zeměkoule. Něco však nesedělo. Vlny zemětřesení, které měly procházet pevnou kovovou koulí, se místo toho v určitých oblastech vychýlily.

Čísla Butlera překvapila. Věděl, že matematika seismických vln je správná, což mohlo znamenat jediné: vědci si spletli strukturu.

Čtěte také

Ukrajina tak dlouho žádala USA o zbraně dlouhého doletu, až se je naučila vyrábět sama

20. 5. 2026

Výzkum vrhá nové světlo na složení, tepelnou historii a vývoj Země

Výzkum má více než jen akademický význam. Zemské jádro je motorem magnetického pole, které brání tomu, aby se naše planeta stala ozářenou pouští jako Mars. „Čím více se na ni díváme, tím více si uvědomujeme, že to není jedna nudná kapka železa,“ říká Jessica Irvingová, seismoložka z Bristolské univerzity v Anglii, která se na studii nepodílela. „Nacházíme zcela nový skrytý svět.“

Tento výzkum by mohl přinést převrat v našem chápání magnetického pole Země. Zatímco vířící kapalné vnější jádro pohání magnetické pole naší planety, vnitřní jádro pomáhá toto pole modifikovat, vyplývá z výzkumu publikovaného v roce 2019 v časopise Science Advances.

Jiné planety, jako například Mars, mají tekuté jádro, ale postrádají jak vnitřní jádro, tak magnetické pole, jak vyplývá z výzkumu NASA. Butler a Irving se proto domnívají, že hlubší poznání vnitřního jádra pomůže vědcům pochopit vztah mezi nitrem planety a její magnetickou aktivitou.

Čtěte také