Tupolev Tu-4 vznikl s pomocí intrik. Lstiví Sověti okopírovali americký bombardér B-29 do posledního šroubku

V éře, kdy technologický pokrok určoval globální mocenské poměry, se Sovětský svaz chopil příležitosti zdokonalit své letecké schopnosti prostřednictvím mistrovského kousku reverzního inženýrství. Tupolev Tu-4, ve světě NATO známý jako „Bull„, představuje jednu z nejvýznamnějších kapitol v dějinách vojenského letectví. Jeho příběh není jen o technologickém pokroku – je to vyprávění o mezinárodních intrikách, odvaze a neuvěřitelné vynalézavosti.

Vše začalo v roce 1944, kdy několik amerických bombardérů B-29 Superfortress muselo po misích nad Japonskem nouzově přistát na sovětském území. Sovětský svaz, který s Japonskem udržoval neutrální postoj, omezil v letu letadla i jejich posádky a odmítl americké výzvy k jejich navrácení. Tato situace poskytla Sovětům jedinečnou šanci prozkoumat jeden z nejmodernějších bombardérů své doby, píše portál PlaneHistoria.

Odhodlání překonat výzvy

Pod vedením Andreje Tupoleva se sovětský tým pustil do projektu s cílem vytvořit věrnou kopii B-29, a to až do posledního šroubku. Přestože Sověti narazili na výzvy, jako byl nedostatek původních materiálů, jejich nezdolná houževnatost vedla k vývoji nových slitin a náhradních komponentů. Výsledkem byl Tu-4, téměř dokonalá replika B-29 do posledního šroubku, která dokonce replikovala i graffiti americké posádky na trupu letadel.

Technické úspěchy a dědictví

Tu-4 vzlétl poprvé v roce 1947 a brzy se stal důležitou součástí sovětského arzenálu v prvních letech studené války. Přes jeho menší rychlost a kratší dolet oproti originálnímu B-29, Tu-4 disponoval impozantními schopnostmi, včetně přetlakové kabiny a dálkově ovládaných střeleckých věží. Více než 850 vyrobených kusů sloužilo nejen jako bombardéry, ale i v různých dalších verzích, od vzdušných tankovacích letounů po letouny včasné výstrahy.

Zdroj: PlaneHistoria