Tohle snad nikdo nevymyslí. Rusové pancéřují tanky T-80U závažím na traktory
Rusové již nejednou prokázali svou tvůrčí vynalézavost v souvislosti s oplášťováním lehce obrněných vozidel i tanků v podstatě čímkoli. Tentokrát zřejmě okradli ukrajinské zemědělce o závaží na traktory, které považovali za další výzbroj. Vysvětlíme vám, proč to nemá žádný význam.
Rusové svá vozidla pancéřují kovovým šrotem nebo dokonce dřevěnými poleny a maskují je senem. Oblíbené jsou také proslulé klece, o kterých si ruští vojáci myslí, že ochrání tank před Javeliny. Existují dokonce případy, kdy byla bojová vozidla pěchoty BMP-2/3 a UAZ Buchanek obalena kostkami reaktivního pancíře Kontakt-1, které z nich udělaly jezdící bomby, jak jsme nedávno psali.
Tentokrát se jedná o případ, kdy Rusové s největší pravděpodobností okradli místní ukrajinské zemědělce o závaží používané na traktorech, které považovali za dodatečný pancíř pro zranitelné boky tanku.
Je však třeba poznamenat, že závaží na boku nepřidávají nic jiného než hmotnost, která zhoršuje pohyblivost tanku a vytváří pro posádku falešný pocit bezpečí. Závaží jsou často vyrobena z litiny a váží asi 20 kg na kus, takžet tank T-80U bude mít cca 320 kg zátěže navíc, pokud má stejné množství závaží i druhá strana.
Poradí si s nimi i staré granátomety RPG-7, které jsou schopny propálit několik set mm pancéřové oceli. Naproti tomu nejnovější kumulativní hlavice mají dvě hlavice a jsou schopny propálit i více než metr pancéřové oceli.
Závaží nepředstavuje problém ani pro podkaliberní projektily z automatických kanónů ráže 30 mm z transportérů BTR-4 Bucephal, protože litinová deska při nárazu jednoduše praskne. Stejně jako předtím stačí jeden nebo více zásahů do boku tanku, aby efektně vyletěl do povětří zásobník munice, a vzhledem k jeho větší hmotnosti může být pokus o únik, například po vystřelení kouřových granátů, neúspěšný.
Foto: Armáda USA
Na druhou stranu samotná tradice používání kovového šrotu k dočasnému vyztužení tanků není nová, protože se používala již za druhé světové války. Rusové například dokázali na tanky T-34 namontovat kovový šrot a Američané na tanky Sherman používali pytle s pískem nebo cement. Byla to reakce na první střety s ručními protitankovými zbraněmi s kumulativní hlavicí, jako byl Panzerfaust, ale od té doby prošly protitankové zbraně velmi dlouhým vývojem a improvizovaná ochrana dnes již nestačí, jak uvádí server Army Technology.
Zdroj: redakce, army-technology.com, Wikipedia