Tesla brzy použije skutečné humanoidní roboty

Nedávné oznámení Elona Muska na Twitteru, že „Tesla bude mít v příštím roce skutečně užitečné humanoidní roboty v nízké produkci pro interní použití Tesly“, naznačuje, že roboti, kteří mají fyzické vlastnosti podobné lidem a poskytují „skutečně užitečné“ funkce, by mohli být brzy mezi námi.

Navzdory desetiletým pokusům však užiteční humanoidní roboti zůstávají fikcí, která jako by nikdy nedohnala realitu. Jsme konečně na pokraji průlomu? Je na místě se ptát, zda humanoidní roboty vůbec potřebujeme? Na tyto otázky a mnohé jiné si odpovíme díky vyčerpávajícím informacím od Steva Benforda, profesora kolaborativní výpočetní techniky z University of Nottingham a Pramindy Caleb-Solly, profesorky ztělesněné inteligence ze School of Computer Science, University of Nottingham, které poskytly Sciencealert.com.

Robot Optimus společnosti Tesla je jen jedním z několika vznikajících humanoidních robotů, který se připojil k robotům Atlas společnosti Boston Dyanmic, Figure AI Figure 01, Sanctuary AI Phoenix a mnoha dalším.

Obvykle mají podobu dvounohé plošiny, která je různě schopná chodit a někdy i skákat spolu s dalšími atletickými výkony. Na této plošině může být namontován pár robotických paží a rukou, které jsou schopny manipulovat s předměty s různou mírou obratnosti a hmatnosti.

Za očima se skrývá umělá inteligence přizpůsobená k plánování navigace, rozpoznávání objektů a provádění úkolů s těmito objekty. Nejčastěji se předpokládá využití takových robotů v továrnách, kde vykonávají opakující se, špinavé, nudné a nebezpečné úkoly a pracují společně s lidmi, například společně nesou žebřík.

Co takhle robot pečovatel anebo robot pro sex?

Navrhuje se, aby se uplatnily i v oblasti služeb, kde by mohly nahradit současnou generaci spíše utilitárních robotů typu „meet and greet“ a „tour guide“.

Mohli by se případně uplatnit v sociální péči, kde se již objevily pokusy zvedat a přemisťovat lidi, jako například Riken Robear (pravda, jednalo se spíše o medvěda než o humanoida), a poskytovat osobní péči a terapii.

Existuje také více zavedený a rostoucí trh s humanoidními sexuálními roboty. Zajímavé je, že zatímco mnoho lidí si uvědomuje morální a etické problémy s nimi spojené, zdá se, že využití humanoidních robotů v jiných oblastech přitahuje méně kontroverzí.

Ukazuje se však, že dodávat humanoidní roboty v praxi je náročné. Proč by tomu tak mělo být?

Existuje řada technických problémů, například dosažení flexibilního bipedálního pohybu v různém terénu. Lidem trvalo asi čtyři miliony let, než toho dosáhli, takže to, kde jsme nyní s humanoidními roboty, je docela působivé. Lidé se však naučili kombinovat komplexní soubor senzorických schopností, aby tohoto výkonu dosáhli.

Stejně tak dosažení obratné manipulace s předměty, které mají nejrůznější tvary, velikosti, hmotnosti, stupně křehkosti, se u robotů ukazuje jako hůře proveditelné. Přesto došlo k významnému pokroku, například u obratných rukou britské společnosti Shadow Robot.

V porovnání s lidským tělem, které je pokryto měkkou a pružnou kůží, která
neustále vnímá a přizpůsobuje se okolnímu světu, jsou hmatové schopnosti robotů omezeny pouze na několik kontaktních bodů, například konečky prstů.

Přesun od automatizace specifických úkolů na továrních montážních linkách k improvizaci obecných úkolů v dynamickém světě vyžaduje větší pokrok v oblasti umělé inteligence a také v oblasti senzorických a mechanických schopností.

A konečně, pokud se chystáte vytvořit robota, který bude vypadat jako člověk, pak se očekává, že s námi bude muset také komunikovat jako člověk, možná dokonce reagovat emocionálně.

Zde se však věci mohou stát opravdu ošemetnými, protože pokud náš mozek, který se vyvinul tak, aby rozpoznával neverbální prvky komunikace, nevnímá všechny mikrovýrazy, které jsou interpretovány na podvědomé úrovni, může humanoidní robot působit pozitivně strašidelně.

To jsou jen některé z hlavních výzkumných výzev, které již nyní zatěžují komunity výzkumníků v oblasti robotiky a interakce člověka s robotem po celém světě. Je tu také další omezení, které spočívá v nasazení humanoidních robotů v našem neustále se měnícím hlučném reálném světě s deštěm, prachem a horkem. To jsou velmi odlišné podmínky od těch, ve kterých jsou testováni.

Neměli bychom se tedy zaměřit na vytváření systémů, které jsou odolnější a nepodléhají stejným nástrahám jako lidé?

Znovuvytvoření sebe sama

To nás přivádí k otázce, proč se Musk a mnozí další zaměřují na humanoidní roboty. Musí naši robotičtí společníci vypadat jako my?

Jedním z argumentů je, že jsme náš svět postupně přizpůsobili tak, aby vyhovoval lidskému tělu. Například naše budovy a města jsou z velké části postaveny tak, aby vyhovovaly naší fyzické podobě. Je tedy zřejmou volbou, aby tuto podobu převzali i roboti.

Je však třeba říci, že naše vybudované prostředí a nástroje často předpokládají určitou úroveň síly, obratnosti a smyslových schopností, což znevýhodňuje velké množství lidí, včetně těch, kteří jsou postižení. Mohl by tedy vznik silnějších kovových strojů mezi námi tuto propast ještě více prohloubit?

Možná bychom měli roboty vnímat jako součást světa, který musíme vytvořit a který se lépe přizpůsobí rozmanitosti lidských těl. Mohli bychom věnovat více úsilí integraci robotických technologií do našich budov, nábytku, nástrojů a vozidel, aby byly chytřejší a přizpůsobivější, aby se staly přístupnějšími pro všechny.

Je zarážející, jak současná generace omezených forem robotů neodráží rozmanitost lidských těl. Možná má naše zdánlivá posedlost humanoidními roboty jiné, hlubší kořeny. Božská touha vytvářet verze sebe sama je fantazie, která se znovu a znovu odehrává v dystopické science fiction, z níž si technologický průmysl ochotně přivlastňuje nápady.

Anebo jsou humanoidní roboti „výstřel na Měsíc“, což je vize, kterou všichni chápeme, ale je nesmírně obtížné jí dosáhnout. Stručně řečeno, možná si nejsme úplně jisti, proč se tam chceme dostat, ale je pravděpodobné, že se objeví působivé technické inovace, které se o to pokusí.

Zdroj: Science Alert